Temný les, na některých místech připomínající hřbitov. Temně zelená přechází do černé až šedivé nezdravé barvy. Skrz husté větvoví se s obtížema prodírá světlo, zarostlá místa jsou protkána pavučinama a cosi je v nich…brr!… cosi nepříjemného. Děsivého. Zpustlé, leckdy dlouho nepoužívané cesty se většinou křižují pravoúhle. Skoro neviditelné průlezy skrz křoví, vyšlapané nikdy neviděnými zvířaty, obcházejí ta nejnepříjemnější místa a tvoří zkratky mezi o něco vlídnějšími místy.
Les přiléhá k velkému domu, kde jsme zavření. Na dům navazuje zeď, která má park obkličovat, jež se ale po pár desítkách metrů ztrácí. Do cihel vrůstá spletitá, podivné tvary nabírající a stále neprostupnější divočina, jak se park mění v neproniknutelnou spleť stromů. Tady se chodíme bavit, tady je náš život; a cesty, cestičky, úseky, na nichž svítí sluníčko a zpívají ptáci, stejně jako strašlivá, jakoby z cizího světa vsáklá místa, výhrůžně tichá a nepříjemně páchnoucí kanálem, dobře znám. Do tří odlehlých koutů hřbitovního parku zahrabávám tři předměty. Tři věci, které chci ukrýt před světem.
***
Po několika desítkách let mne na toto místo náhoda zavede znovu. Poznávám temný park a polorozpadlé zdi pohlcené silnými větvemi s tmavými listy. Znovu procházím ještě zarosteljšími a ztracenějšími pravoúhlými cestami a vybavuji si dlouhé chvíle, které jsem tu kdysi prožila. A vzpomínám si i na tři do země pohřbené předměty. Ač mne Roman, který je na této cestě se mnou, odrazuje – prý nemám hledat nesmysly a na co to potřebuju – jdu předměty hledat. Najdu první dva… a ještě ten třetí! Úzký průchod skrz mohutné větvoví, pach místa, jako kdyby tu ústila stoka. Tíseň na mne padá, dávám se do běhu. Malý plácek, na který proniká světlo – vždyť je to hrob! Levý dolní roh… kamenem hrabu, i rukama odstraňuju hlínu. A už je tu! Vytahuji nízkou kulatou dřevěnou dózu se šroubovacím víkem. Co jsem to do ní tenkrát vlastně dala? Co bylo pro mne tak důležité? Sama jsem zvědavá na obsah.
Dno krabičky je pokryto součástkami. Kroužky, spirálky, drobné kovové předměty. Mohou patřit do šití i k nějakému menšímu stroji. A mezi nimi blyštící se vybroušené kameny, snad ozdobné knoflíky nebo zářivé diamanty.
Jsem překvapená.
13. 7. 2014, Kunkovice u Litenčic
Views: 18
