Rozhovor (Regenerace 2000)
Každý máme jinou výbavu Článek Pavly Hobstové S kartářkou Zuzanou Antares o novém tisíciletí, vodnářských sítích a nesplněných přáních Začalo nové tisíciletí a lidé se ptají, co se změní. Znamená přelom tisíciletí duchovní změnu? Stane se něco hrozného, nebo se budeme mít konečně dobře? Je letošní rok milníkem v historii lidstva? K dramatickým změnám nedojde, jinde mají zase jiný letopočet, nečekají tedy od nové doby nic. Jenže my, lidé v západních civilizacích, se cítíme být středem světa. Ale nové věci se mohou dít jen u nás. Ano. Připouštím, že toto období je výjimečné, ale tato výjimečnost trvá již asi 100 let a ještě dalších 100 let bude. A rok 2000 se k tomu namanul a dnešní události jen trochu energeticky přibarví. To proto, že my, kteří používáme křesťanský letopočet, jsme se upínali k tomu, že za 1000 let něco bude. Tisícovka je křesťanům daná, jako něco zvláštního. Kolem roku tisíc…
Co je to psychoanalýza
Byla to jedna z prvních oblastí psychologie, která mne začala zajímat. I z kusých informací, které jsem tenkrát měla (minulý režim chápal psychoanalýzu jako buržoazní přežitek), jsem získala pocit, že psychoanalýza nejen vysvětluje vznik duševních úchylek, poruch a potíží, ale také popisuje, kterak na sebe příznaky navazují a jak se vyvíjí jeden z druhého. Kupodivu jsem po letech zjistila, že jsem do značné míry odhadovala správně. Psychoanalýzu jsem pak na několik let odložila – hlavně pro její obtížně stravitelný symbolický jazyk; až později jsem se s výrazivem porovnala. A abyste se případně nenechali podobně odradit, čtěte dál…. Že psychoanalýzu založil Freud, rodák z Moravy (městečko Příbor), je asi obecně známo. Na Freuda navázalo mnoho epigonů a trochu zlehčeně se dá říci, že každý z nich vytvořil vlastní odvětví psychoanalýzy, ne-li celé psychologie. Nejznámější asi budou Jung (všichni znají..), Adler (Individuální psychologie – vše je obrana já), Fromm (psychodynamická psychologie), Kleinová,…
O velikonoční oběti
Začal nám před pár dny astrologický nový rok. Zajímavé je, jak často mají lidé pocit, že pod tíhou civilizačního zvyku na něj nejsme nastaveni a nový rok že si ztotožňujeme s rokem kalendářním. Jako obvykle budu v opozici a zase řeknu, že slupka civilizace je tenká a klidně to může být úplně jinak. Astrologický nový rok začíná – teoreticky vzato – okamžikem, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana. Lidsky řečeno je to tehdy, když začíná jaro. Ale víte, jak to je: Teplo je už v únoru, člověk se natěší, pak je zase zima, pak pár dnů teplo a tak dokola. Počátek jara necítíme v jednom okamžiku, ale vnímáme ho jako období, které lze přibližně ztotožnit s celým měsícem březnem. Bod rovnodennosti i jarní nálady souvisí s tarotovou kartou Blázen, a tak není divu, že na přelomu března a dubna se vždycky dějí DIVNÉ věci. Jestli máte někdy něco začít, tak…
Krabička
Temný les, na některých místech připomínající hřbitov. Temně zelená přechází do černé až šedivé nezdravé barvy. Skrz husté větvoví se s obtížema prodírá světlo, zarostlá místa jsou protkána pavučinama a cosi je v nich…brr!… cosi nepříjemného. Děsivého. Zpustlé, leckdy dlouho nepoužívané cesty se většinou křižují pravoúhle. Skoro neviditelné průlezy skrz křoví, vyšlapané nikdy neviděnými zvířaty, obcházejí ta nejnepříjemnější místa a tvoří zkratky mezi o něco vlídnějšími místy. Les přiléhá k velkému domu, kde jsme zavření. Na dům navazuje zeď, která má park obkličovat, jež se ale po pár desítkách metrů ztrácí. Do cihel vrůstá spletitá, podivné tvary nabírající a stále neprostupnější divočina, jak se park mění v neproniknutelnou spleť stromů. Tady se chodíme bavit, tady je náš život; a cesty, cestičky, úseky, na nichž svítí sluníčko a zpívají ptáci, stejně jako strašlivá, jakoby z cizího světa vsáklá místa, výhrůžně tichá a nepříjemně páchnoucí kanálem, dobře znám. Do tří odlehlých koutů…
O hadu Svinovači
Procházeli jsme s H, všemi dětmi a několika dalšími lidmi zajímavou krajinou. Okolo obdělaných polí rostl plevel, z kopců se otevíral výhled daleko do kraje, kterému pozdní léto a mírně podmračné počasí dodaly zdání klidu a odluky od civilizace. Přišli jsme jakoby podruhé na místo na kopci, kde stála nelidsky obrovská železná konstrukce, snad základ budoucí továrny. Jí prorůstal stejně nelidsky vysoký štíhlý tovární komín. Byl nový, ale už se z něj kouřilo. Konstrukce napodobovala tvarem obrysy domu a budila dojem starého i nového zároveň. Nosníky zapuštěné do země byly mírně obrostlé bodláčím, stavba ale nebyla ještě hotova. Podivili jsme se tomuto místu a chvíli postáli na mírném návrší, kde se stavba vypínala. Vydali jsme se dál mírně travnatým povrchem a polňačkou, H tlačila kočárek s Bobíkem, děcka dováděly, H manžel něco povídal dalším mužům… Přišli jsme k chladící věži, podobné věžím atomových elektráren. Nikdy jsme nebyli tak blízko. Zprava…
Mrňavá cizinka v Rumunsku
Když mi bylo necelých 6 let, odjela jsem s maminkou do Rumunska. Historie této cesty je složitá a nebudu ji vysvětlovat víc než že napíši, že maminka dostala nabídku pro práci au pair v rodině s pěti dětmi. O pár let později emigrovala tato rodina z Rumunska do Izraele a pak se jednotliví členové rozprchli po světě. Velmi dobře si pamatuji svůj první den v bukurešťském bytě. Vybalit věci – a pak jsem byla vstrčena k dětem mého a mladšího věku, kterým jsem nerozuměla ani slovo. Vůbec jsem nechápala, jaktože mi nerozumí a jak to na sebe mluví. Překvapení cítím dodnes jako živé. Už nevím, jak jsem si ten první den poradila, ale tuším, že dobře. Do Rumunska jsme odjeli na podzim – možná to bylo v říjnu. Když tam padal první sníh, myslím že to nebylo dlouho po příjezdu, moc se to nám dětem líbilo – a chtěli jsme…
Úvod do esoteriky II.
Kabala a tajemství vesmíru O kabale, jejím významu, smyslu, počátku, případně možnostech, kolují mnohé zvěsti psané laiky, které nepřesně nebo nepravdi-vě popisují její význam. Pokusme se teď podívat na tuto tajemnou nauku jednak v historicko-magických, jednak v symbolických souvislostech, abychom aspoň částečně poodhalili její význam, tak jak jej užívali dávní zasvěcenci. Od počátku své existence zaplňují lidé svět duchy, démony a božstvy. Dávné náboženské představy přitom nebyly nijak jedno-duché, jak prozrazují dochované obrazové i písemné památky a jak můžeme usuzovat z výzkumů prováděných v zachovaných primitivních lidských společenstvích. Nejstarší památky dosvědčují, že lidem vládla Bohyně Matka, ztělesňovaná kukuřičnou pannou, bizoní matkou, žabí bohyní nebo tzv. venuší, ženskou figurkou kyprých tvarů. Také původním indickým vládnoucím božstvem byla ženská bohyně, až později nazvaná Šakti. Podobně Babylóňané a další kultury měli své vládnoucí ženské božstvo. Památka na tyto doby se zachovala v prastarých rituálech, které se slavily ještě v době našeho středověku a…
Dagon
Dagon v Lovecraftově díle Lovecraft jej ponejprv popisuje v povídce Dagon z roku 1917. Zde je vzpomínán jako rybí bůh z filištínských legend. V pozdější povídce Stíny nad Innsmouthem (1931) popisuje tentýž autor Esoterický řád Dagonův, který je spojen s Nezbadatelnými, což jsou obojživelní, žábám podobní, rybí kreatury vysokého věku i inteligence. Otec Dagon je prapředkem těchto bytostí, o nichž se říká, že „jednoho dne, pokud nezapomenou, povstanou proti kmeni Velkého Cthulhu. Roli Cthulhu v tzv. Cthulhu-mýtech vysvětluje August Derleth v Lovci na prahu (1945): Vodní bytost Cthulhu je mocnější než Dagon, který společně se svými Nezbadatelnými slouží Cthulhu. Přesto někteří Lovecraftovi žáci a další nadšenci, např. Robert M. Price a Will Murray, rozpoznali v rané podobě Dagona předchůdce pozdější podoby Cthulhu. Price věří, že Dagona je kamarádské a přijatelné pojmenování, přejaté ze Starého zákona, které má skrýt tajné uctívače neznámého Cthulhu. Uctívání Dagona bylo často vzpomínáno v pokleslé formě…
Anabáze s Phyllis Dorothy Jamesovou
Moje nejoblíbenější autorka detektivní prózy napsala víc než dvacet románů, z toho je jich 14 s dobře známým inspektorem, později komanderem, Dalglishem. Právě tyto knihy mne kdysi přivedly k četbě detektivní literatury a k fandění klasické románové detektivce, což je žánr dnes ne právě obvyklý; teď dominují kriminální krváky s bídně propracovanými postavami a se zápletkou, která sice svědčí o divoké fantazii autora, ale s logikou je mnohdy na štíru. Dnešní pátrač – už ne přemýšlející, kombinující detektiv – musí být nepřizpůsobivý, v konfliktu s morálkou běžných lidí, ne vybraných mravů, musí protestovat proti režimu, zastávanému v knize obvykle šéfem nebo kriminálním odborem, musí být pokud možno alkoholik a musí mít štěstí, aby zápletku rozluštil – například najednou potká nečekaného svědka, ze záhonu trčí prst anebo mu dá v alkoholovém opojení někdo po hubě – a on je to pachatel! Škvorecký a jeho pravidla detektivního příběhu jsou ignorována, což nepřipisuji…
Můj první rituál
Je to už hromada let. Magii jsem tenkrát vůbec nerozuměla, psychologický um mi byl nejmíň z 95% taky ještě cizí. Nejmíň rok jsem bydlela ve vyhlášeném brněnském kéru, teď by se řeklo sqatt, s několika dalšími přáteli; lidí všude plno, veselo a živo od rána do rána. A zjara nás nenadále vyhodili. Neměli jsme kam jít. Bydlela jsem částečně jak kde, částečně zpátky u rodičů. Moje dny zešedly, najednou bylo všude prázdno. Pár týdnů po našem neslavném konci mne napadlo vykonat magický rituál. Jeho účel mělo být povolání pomocného ducha, který by mi bezkrevný až smutný život učinili veselejší. Ač jsem o magických naukách neměla sebemenší povědomí, vytvořila jsem si rituál logicky správně, se začleněním čtyř světových stran a čtyř živlů a se závěrečnou evokací jako bodem uprostřed. A rituál se zdařil. Hned ten večer jsem měla zcela nezvyklé vize. Začala jsem slyšet praskání, kroky, v rozích bylo tušit stíny…
