O slunečním vlku, nebeském ohni v zemi a krutém Apollónovi
Co víme o vlcích – trochu z jiného pohledu Etymologicky si povšimněme, že Lykos je řecky vlk a lyké opět řecky světlo, z čehož pochází latinské lux, světlo. Vlk má žluté oči, proto v sobě má Slunce. Proto také vidí ve tmě. Slunce se z něj proto rodí, on je jeho obalem. To připomíná starobylou legendu a Luciferovi, andělu, který byl bohu nejmilejší, ale protože si pro svou krásu (!) uvědomil sám sebe, byl vyhozen z ráje. A padal a padal a padal, a čím dál byl od boha, tím byl temnější, protože boží jiskra v jeho bytosti ztrácela zdroj. Až nakonec dopadl a zbyla v něm jen malá jiskérka, jenom takové sluníčko, obalené temným tělem. Toto je základ všeho okultního, alchymie, hermetismu, vyšší magie. Podobně mohou hovořit i stély, ukrývající údajné hroby nebo posvátná místa slunečních hrdinů nebo bohů – Osirida, Baccha, Herkula a jiných. Tyto stély jsou pomníky…
Čistota půl zdraví… špína celé
Nad tématem, které kniha zpracovává, by mne nikdy nenapadlo přemýšlet – o to jsem raději, že ke mně dílko vcelku náhodně přišlo. Koho by taky napadlo zabývat se smradem? Dílo má nepřesný podtitul Kulturní dějiny vůní a pachů. Dějiny nejsou kulturní, ale hodně široce podané a nejsou to dějiny, ale úsek dějin – od 18. do 19. století. Kniha budí dojem, že je vytržena z většího celku. Do tématu se dostáváme bez úvodu, jakoby zprostřed. Autor nevymezuje, čím se bude v knize zabývat a z jakého pohledu. Čtenáři tak nějakou dobu trvá, než pochopí, vprostřed jakého příběhu se to ocitl a zorientuje se v tématu. K pojmům chybí vysvětlivky, na několika místech jsem se proto musela dohadovat, jak je to či ono míněno. Uvedené nedostatky mne na začátku knihy lehce znechutily, a tak jsem dílo málem zatratila. Text mi z uvedených důvodů připadl nepřehledný a rozplizlý. Jakmile jsem se ale…
O magické tradici, psychickém zdraví a exkrementálních produktech chaosu
Motto: Tradice, z latinského pojmu traditio, který vznikl spojením trans (přes) a dare (dávat). Značí předávání poznání, schopností, obyčejů a mravů skupiny, generačně předávaný souhrn zvyků a zvyklostí, kulturní ši jiné dědictví. Obecně je tradice tím, co se učí – v ideálním případě – dcera od matky a syn od otce; souhrn poznatků, dovedností i znalostí. Vědět, jak se to dělá a co se má dělat. Platí, že do řemeslné tradice nebo tradice vědění, například vědění o stavbě vysokých chrámů, lze zavést nový poznatek, ověřený vlastní praxí – nejlépe hotovým dílem. Takové doplnění tradice je předchůdci i následovníky obvykle přijato bez výhrad. V katolické církvi se pod tradicí rozumí veškerý obsah křesťanské víry, který byl církví od dob apoštolů předáván. Princip tradice má své místo v katolickém pojetí nauky, dogmatu i výkladu Písma. Písmo je nutno podle katolického učení číst pouze v kontextu církevní tradice. Podobný přístup zaujímají i…
O podivnostech naší doby
Napadlo mne sepsat tyto podivnosti – tak pro zajímavost – ve chvíli, kdy jsem společně s kamarádem cosi vařila. Sáhla jsem po oleji, abych měla na čem usmažit cibulku. On povídá: „A olivový nemáš?“ Pitomá móda s olivovým olejem! Na smažení se přece vůbec nehodí! Přesto i v kuchařských návodech najdeme doporučení typu „smažíme na panenském olivovém oleji“. Na co si to hrajeme, že nám nestačí náš řepkový? Na smažení je prokazatelně nejlepší a je pokládaný za nejzdravější; do ostatních pokrmů se dává tradičně slunečnicový. Ale to bychom nebyli free-cool-in. A z jiné strany. Mnoho lidí dnes trpí nožním fetišismem. Nikdy jsem neslyšela o tolika ženách, co si často kupují boty, ač je nevynosí. Dokonce si otevřeně stěžují, že si zase „musela koupit nové boty, protože byly tak úžasné!“ Nutkavé jednání pramení z úzkosti, nutkavé nakupování nevyjímaje. Ale proč zrovna boty? K nohám jako části těla zpravidla nemáme úplně pozitivní…
Bez Zuzky
Všichni sedí unuděně. Co to s váma, lidi, je? Ovzduší je otrávené – Zuzka s náma nepije. Snad má chřipku? Nebo že by … nohu sobě zlomila? Anebo jí peklo brání by se s náma napila? Vydržme to, kamarádi, 7 dní půl měsíce! Uzdraví se, přijde s flaškou Zuzka – naše stálice! *** Společná hospodská práce několika autorů včetně Zuzky, asi 1983 Views: 132
Symboly jara, májové lásky probuzení a magická vůle
Narození – zrání – žití – stárnutí – smrt – znovuzrození. Ranní probuzení – dopoledne – odpoledne – večer – noční spánek. Jaro – léto – podzim – zima.Solární cyklus se odvíjí analogicky k cyklu života i k cyklu dne. Paralely, které můžeme naleznout, nejsou vůbec náhodné a umění vnímat cykly pomáhá uchopit síly přírody. Přizpůsobení se cyklům je základním uměním dobré čarodějky i spokojeně žijícího člověka do čarodějnictví nezasvěceného. Jaro začíná v zimě Únor je zimní měsíc, říká se, že nejtemnější. Proto bývá spojen s předmasopustními zábavami a plesy. Úkolem roztančeného veselí je přehlušit temnotu a s ní spojené případné neveselé myšlenky a osvětlit tak cestu k brzkému jaru. Březen je přechodový měsíc, který svou náladou často nepatří ani zimě ani jaru, tak jako Ryby, o nichž se říká, že plavou tam a zase zpátky. Duben se svým sluníčkem a prvními zelenými lístky rozhoduje. Znamení Berana, které vládne převážnou…
Rozhovor (Astro 1999)
Zuzana Antares je známá především na Moravě. Není ale zase takovou výjimkou, když se u ní objeví klient z jiného koutu Evropy, často s tlumočnicí v závěsu. Zuzana není totiž jen kartářka, ale nefalšovaná čarodějnice, která k výkladu budoucnosti přidá i dobrou radu, jak se vypořádat s nepřízní osudu. Nejedno zakleté místo už díky jejímu zásahu ztratilo na ponurosti, nejednou se její zásluhou změnila starost v radost. Jak dlouho se zabýváš tarotem?No, ono je zabývat a zabývat. Takové hraní si s kartami mne baví už nespočet roků. První tarot se mně dostal do rukou někdy v roce 1990. Krátce na to jsem jej začala studovat důkladněji. Napomohlo mně především to, že jsem se seznámila i s kabalou a později s esoterickým věděním. (Původně bylo …hlubším esoterním podtextem). Používáš tarot i při své práci s lidmi?Ne příliš. Moje pojetí tarotu stojí na esoterních tradicích a pro nepoučeného člověka je tím pádem…
Rozhovor (Regenerace 2000)
Každý máme jinou výbavu Článek Pavly Hobstové S kartářkou Zuzanou Antares o novém tisíciletí, vodnářských sítích a nesplněných přáních Začalo nové tisíciletí a lidé se ptají, co se změní. Znamená přelom tisíciletí duchovní změnu? Stane se něco hrozného, nebo se budeme mít konečně dobře? Je letošní rok milníkem v historii lidstva? K dramatickým změnám nedojde, jinde mají zase jiný letopočet, nečekají tedy od nové doby nic. Jenže my, lidé v západních civilizacích, se cítíme být středem světa. Ale nové věci se mohou dít jen u nás. Ano. Připouštím, že toto období je výjimečné, ale tato výjimečnost trvá již asi 100 let a ještě dalších 100 let bude. A rok 2000 se k tomu namanul a dnešní události jen trochu energeticky přibarví. To proto, že my, kteří používáme křesťanský letopočet, jsme se upínali k tomu, že za 1000 let něco bude. Tisícovka je křesťanům daná, jako něco zvláštního. Kolem roku tisíc…
Co je to psychoanalýza
Byla to jedna z prvních oblastí psychologie, která mne začala zajímat. I z kusých informací, které jsem tenkrát měla (minulý režim chápal psychoanalýzu jako buržoazní přežitek), jsem získala pocit, že psychoanalýza nejen vysvětluje vznik duševních úchylek, poruch a potíží, ale také popisuje, kterak na sebe příznaky navazují a jak se vyvíjí jeden z druhého. Kupodivu jsem po letech zjistila, že jsem do značné míry odhadovala správně. Psychoanalýzu jsem pak na několik let odložila – hlavně pro její obtížně stravitelný symbolický jazyk; až později jsem se s výrazivem porovnala. A abyste se případně nenechali podobně odradit, čtěte dál…. Že psychoanalýzu založil Freud, rodák z Moravy (městečko Příbor), je asi obecně známo. Na Freuda navázalo mnoho epigonů a trochu zlehčeně se dá říci, že každý z nich vytvořil vlastní odvětví psychoanalýzy, ne-li celé psychologie. Nejznámější asi budou Jung (všichni znají..), Adler (Individuální psychologie – vše je obrana já), Fromm (psychodynamická psychologie), Kleinová,…
O velikonoční oběti
Začal nám před pár dny astrologický nový rok. Zajímavé je, jak často mají lidé pocit, že pod tíhou civilizačního zvyku na něj nejsme nastaveni a nový rok že si ztotožňujeme s rokem kalendářním. Jako obvykle budu v opozici a zase řeknu, že slupka civilizace je tenká a klidně to může být úplně jinak. Astrologický nový rok začíná – teoreticky vzato – okamžikem, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana. Lidsky řečeno je to tehdy, když začíná jaro. Ale víte, jak to je: Teplo je už v únoru, člověk se natěší, pak je zase zima, pak pár dnů teplo a tak dokola. Počátek jara necítíme v jednom okamžiku, ale vnímáme ho jako období, které lze přibližně ztotožnit s celým měsícem březnem. Bod rovnodennosti i jarní nálady souvisí s tarotovou kartou Blázen, a tak není divu, že na přelomu března a dubna se vždycky dějí DIVNÉ věci. Jestli máte někdy něco začít, tak…
