Hvězdy ukazují králům cestu
“Vždy zahalená řeč symbolů může uchránit před nejhorším omylem, kterým by bylo odhalení definitivního a konečného smyslu věcí a jsoucen. Neboť nikdo se nemýlí tolik, jako ten, kdo zná všechny odpovědi, leda snad ten, který zná jedinou.” Knížky od Malvernu jsou do značné míry zárukou čtenářova potěšení. Stačí si vybrat z širokého záběru nakladatelství svoje téma buď filosofické, spirituální tradice, lingvistické, mezioborové, antropologické či mystické. Knihy jsou pěkné vizuálně i řemeslně, jsou dobře přeložené a s obstojnou korekturou. Nejinak je tomu u dnešní knížky Věda o symbolech. Je dobré, že vycházejí taková díla, a ještě lepší je, že je někdo píše. O vědě, zvané obecná symbolika jistě mnoho lidí netuší, že existuje; a vysvětlení, co je to symbol, bychom asi obtížně hledali – a stejně bychom jich našli několik zcela rozdílných. René Alleau jde na symbol systematicky. Nejdříve se dozvídáme, kde se vzalo slovo symbol, přesněji: dozvídáme se různé definice symbolu,…
Kdo je mág
Zabývat se magií znamená vědomě využívat schopností svých, čili subjektivních, i možností (schopností) situace, čili objektivních tak, aby bylo dosaženo kýženého výsledku. Také je to „věda a umění, kterak způsobit změnu, aby nastala ve shodě s vůlí“, jak prozrazuje Aleister Crowley (blíže o tom například zde). Tím je stanoveno nejen to, co je magie, ale i kdo je mágem, protože definici mága lze z definicí magie snadno odvodit. Mezi mágy novodobými je však často málo respektována jakákoliv definice magie. Někdo si vymyslí svoji vlastní, jiný nad tím nepřemýšlí, jiný koktá, má-li něco říci. Někdo nemá rád Crowleye a Thelemu. Jiný jej sice rád má, ale vybírá si jen to, co je snadné pochopitelné, líbivé a na povrchu. Z pojednání „Co je magie“ zajímá takového zájemce jen první věta, natož aby si uvědomil, kdo je mágem. V dalším budeme vycházet z uvedeného Crowleyova pojednání, jakož i z dalších myšlenek jeho díla. Mág je všeobecně vzdělaný člověk. Nejde…
Naučení o magických kruzích
Magický kruh je východiskem pro rituál. I kdybychom o magii nevěděli nic víc, než nám nabízí produkce americké kinematografie, stoupneme si podvědomě při obřadu do kruhu, když je nás víc, anebo si místo obejdeme, pokud jsme sami; možná z potřeby před obřadem obejít obzor? Nad magickým kruhem se často nepřemýšlí, patří k rituálu jaksi automaticky. Kdo tvoří kruh vědomě, má obvykle svůj zaběhnutý způsob a nad dalšími možnostmi nepřemýšlí – není proč srovnávat. Což je škoda, protože když se sejde víc názorů, vyplynou zajímavé výsledky. Konkrétně tyto výsledky vyplynuly před pár dny okolo rozbitého stolu: Mágové mají dva druhy kruhu. Buď jím vyznačují prostor, posvátný pro obřad. Z takového kruhu se nesmí odcházet. Kruh buď ryjí do země, jsou-li venku, nebo kreslí na podlahu. Také jej mohou vyznačit šňůrou nebo provazem. Složitější, charaktery označené a propracované kruhy bývají předkresleny na plachtě. Kruh slouží jako hranice. Za čáru kruhu nesmí nic…
Mystérium existuje pouze na úrovni nesdělitelné, intuitivní zkušenosti
Tajné společnosti – přitažlivé téma, bohužel často zpracované spíše líbivě než skutečně zajímavě. René Alleau má však dobrou pověst, proto jsem si od jeho u nás nově vycházejícího spisku slibovala hlavně a především další střípky do historického obrazu iniciací, který jsem si vytvořila. “Současný lidský život je rozptylováním člověka, rozptýlením v čase, prostoru, touze, vědění a činnosti. Moderní lidství je rozptýlené lidství do množství úlomků a samostatných logických světů, které spolu vzájemně nekomunikují. Každé rozptýlení zmenšuje vědomí. Současné lidství ztrácí skutečné vědomí, a to je nebezpečnější, než atomová hrozba.” To je citát ze závěru knížky, jejíž úvod a první kapitolu jsem pročítala s narůstající nedůvěrou. V úvodu knihy mne překvapilo, že bude pojednáno jen o některých tajných společnostech. Těšila jsem se z anotace na obecnější závěry. A prvá kapitola, nadepsaná Primitivní společnosti – ta jako kdyby z pera vypadla některému z moderních antroposofů, kteří tak rádi píšou o vzdálených, pro…
Pátrání po silových zvířatech
Ne že bych zase pátrala až tak usilovně, ale člověk má všelijaké nápady, jak tak kolem něj ty roky zrádně běží, že. Kočka Pokus o silové zvíře, tehdy jsem o jejich existenci věděla jenom z pohádek a beletrie, jiné prameny nebyly. Kočka je ženská, sexuální, mazlivá, ale nepodrobí se. Chci tedy být jako kočka, mít vlastnosti kočky. Kočky jsem si pořídila a žila s nimi. Pokoušela jsem se přímo vcítit do jejich těl i do kočičích duší. Spojení s kočkou jsem si představovala jako nápodobu tohoto zvířete, občas problesklo vcítění: Máš svobodu, kočko, držíš se domu, ale v rámci domu umíš být nepolapitelná. Jsi živa z atmosféry příbytku, který je tvým domovem, jsi v něm všude a nikde. Had Hada jsem měla jako silové zvíře dlouhé roky. Ještě dnes mi má had co říci, ač původní propojení zmizelo. S tímto a s každým dalším zvířetem jsem se spojovala pomocí meditace,…
Jací by měli být: astrolog, kartářka, léčitel
Podstatou umění výkladu karet, horoskopů, numerologie nebo jakéhokoli poradenství je 1. vcítění do druhého člověka. K tomu potřebuje vykladač jednak znát něco o lidech, což může být trošku problém, pokud nemá vrozený vnitřní cit anebo není starší než 40 let. S vyšším věkem přichází umění empatie u zhruba poloviny lidí přirozeně na základě zkušeností. Daleko důležitějším uměním při výkladech a při poradenství obecně je 2. schopnost odfiltrovat vlastní osobnost, zbavit se předsudků, být nezaujatí, neutrální, zbavit se pýchy a potřeby s druhými manipulovat, kterou v sobě přirozeně má každý člověk, ať už si to uvědomuje nebo ne, ať už si to připustí nebo ne. K tomu, aby se poradci toto vše podařilo, se potřebuje vyznat sám v sobě a na sobě pracovat. Možná se sami vykládáním karet, horoskopů nebo léčitelstvím zabýváte, možná jste laik, avšak chcete někoho navštívit a nevíte, pro koho se rozhodnout. Následujících pár bodů je určeno hlavně…
Můj první okultní zážitek
Měla bych spíše mluvit o prvním zážitku, o němž jsem si uvědomila, že je okultní; že je zvláštní a že stojí mimo hranice obvyklé lidské zkušenosti. Různých pocitů a vnuknutí jsem mívala dosti už v dřívější době, protože jsem byla snivé děcko, věřící v cosi vyššího a v dramatických okamžicích puberty přísahající na dodržování idealistických předsevzetí, které, mimochodem, dodnes opravdu dodržuji. Nikdy dřív mě ale nenapadlo, že se děje něco zvláštního. Už dříve jsem nejedenkrát psala i vyprávěla, že jsem měla velmi přísné rodiče. Ti si přáli, abych naplnila jejich neuskutečněné životní cíle a pro tyto jejich cíle jsem byla vedena, mnohdy spíše cvičena. Co si pamatuji, bouřila jsem se proti omezování osobní svobody, a nejen proti němu, a nátlaku jsem se odmítala podrobit. Příběh, který dnes chci říci, začal když mi kamarád, který mě rád něčím obdarovával, koupil k 18. narozeninám spací pytel. Takový obyčejný, zvaný dekáč. Přešla zima,…
10 nejčastějších mýtů o pravé vůli
1) Pravá vůle je nalezena v určitém okamžiku. Prvním mýtem je, že Pravá vůle je objevena během konkrétní události,v určitém bodě dění. To znamená, že neznáte svou Vůli, ale v budoucnu byste ji mohli, jakmile budete mít nějaký druh vhledu nebo zkušenosti, náhle poznat. Naproti tomu Crowley nás informuje, že „vůle je pouze dynamickým aspektem já…“ ( Liber II). V tomto smyslu je Vůle jednoduše vyjádřením naší Přirozenosti. Jakkoli špatně nebo neúplně, naše přirozenost nemůže nebýt nějakým způsobem vyjádřena, což znamená: Vždy do určité míry plníme svou Vůli, ale také bychom vždy mohli dělat trochu „lépe“ ve smyslu konat plněji a s větším vědomím. I když se nám podaří náhlé nebo život měnící pochopení podstaty naší Vůle, neznamená to, že toto pochopení nemusí být v budoucnu změněno nebo revidováno. 2) Pravá vůle je něco, co najdeme až ve vzdálené budoucnosti. S prvním mýtem souvisí představa, že Pravá vůle se nenachází…
Tajemné síly psyché v našem těle
Jakožto analytik-amatér mám k neanalytickým formám psychoterapie nedůvěru. Připadají mi zjednodušující a mnohdy degradující člověka na prostou, jednoduše oblbnutelnou bytost. Nesympatické mi jsou směry, vycházející z behaviorání psychologie, ale ani abreaktivním školám nejsem nakloněna. V nedávné minulosti se jejich význam přeceňoval – holotropní dýchání, arteterapie, regrese nebo rodinné konstelace patřily k všespasitelným metodám, které promění a on bude na ten šup někým jiným, lepším. Že je to úplná blbost, se snadno přesvědčíte. Stačí potkat pár takto očištěných lidí, kteří zadusali minulost, prožitky a emoce hluboko do oblasti osobního stínu, a stali se usmívajícími, vždy pozitivně naladěnými, ale také netolerantními, hostilními a sebestřednými. Terapeutickou práci s tělem jsem řadila právě mezi abreaktivní techniky. Sice jsem si přečetla nepřekonatelnou Funkci orgasmu Wilhelma Reicha, popsaná metoda ale jednak zní velmi exoticky a jednak se skutečně dá řadit mezi metody abreaktivní. Wilhelm Reich (24. 3. 1897 – 3. 11. 1957) byl žákem Sigmunda Freuda.…
Když jsem byla úplně malá
Mezi své první vzpomínky počítám tu, kterak jedu s babičkou v kočárku a pořád ji zlobím. Mám nízký sporťák, jsem přivázaná dětskými kšandami a chvíli chci být na kolenou a koukat dopředu, chvíli na zadku a koukat na babičku. Je teplo, babička má barevné letní šaty. Jedeme po Holasecké ulici, svítí slunko. Ve druhé vzpomínce mi někdo zavazuje boty. Sedím na stoličce před dveřmi do kuchyně, půjdu si hrát na dvůr. Mám na sobě dětské tepláčky – jich se právě vzpomínka týká. Vidím svoje nožky, oblečené do tmavěmodrých tepláčků s bílými tečkami. Tepláčky mají lacl a dole jsou do gumičky. Nedávno jsem našla fotku, kde je mám na sobě, jsou mi tam maximálně dva roky. Vzpomínám, že jsem měla dvoje tyto tepláčky – modré a temně červené. Ještě jeden kus oblečení z dětství mi vystupuje před očima – ale to už bylo později. Na fotkách na oslavu mých pátých narozenin…
