Procházeli jsme s H, všemi dětmi a několika dalšími lidmi zajímavou krajinou. Okolo obdělaných polí rostl plevel, z kopců se otevíral výhled daleko do kraje, kterému pozdní léto a mírně podmračné počasí dodaly zdání klidu a odluky od civilizace. Přišli jsme jakoby podruhé na místo na kopci, kde stála nelidsky obrovská železná konstrukce, snad základ budoucí továrny. Jí prorůstal stejně nelidsky vysoký štíhlý tovární komín. Byl nový, ale už se z něj kouřilo. Konstrukce napodobovala tvarem obrysy domu a budila dojem starého i nového zároveň. Nosníky zapuštěné do země byly mírně obrostlé bodláčím, stavba ale nebyla ještě hotova. Podivili jsme se tomuto místu a chvíli postáli na mírném návrší, kde se stavba vypínala. Vydali jsme se dál mírně travnatým povrchem a polňačkou, H tlačila kočárek s Bobíkem, děcka dováděly, H manžel něco povídal dalším mužům…
Přišli jsme k chladící věži, podobné věžím atomových elektráren. Nikdy jsme nebyli tak blízko. Zprava zezadu přicházel muž v montérkách, starší, s placatou čepicí na hlavě a pracovní brašnou přes rameno. Přidal se k nám a začal nám s technickým zaujetím vysvětlovat, že to je elektrárna na zbytkový proud. Sem se odvedou všechny zbytky energie, které se kde nespotřebují a z těchto cucků se udělá jeden velký proud. Ten lze znovu použít. Zavedl nás k ohradě vedle chladící věže a řekl, že dole je svinovač, který právě tyto zbytky zpracovává.
Naklonili jsme se dolů. Uviděli jsme propleteného, asi metr tlustého kovového hada, který se vinul v mnoha nepravidelných závitech. Celé jeho tělo, všechny závity, vše bylo ve stálém pohybu a čím déle jsme se dívali, tím hlouběji jsme viděli dlouhé kovové tělo, které nikde nekončilo a pořád se pohybovalo. Z pohledu na něj šla závrať. Napůl bytost napůl stroj se vlnil v nekonečném podzemí, zcela netečně a cize k vnímání člověka. Působil dojmem toho, kdo dělá svoji práci, jíž ale nemůže nikdo, kdo pochází z planety Země, porozumět. A čím déle jsme se dívali, tím hlouběji jsme viděli nekonečné plechově šupinaté tělo, které s temným hučením v bezpočetných smyčkách vykonávalo klouzavý pohyb bez začátku a bez konce. Byl to úchvatný i děsivý pohled, který otvíral obzory nepoznaným, nepochopitelným a cizím směrem.“
9. 12. 1996
Views: 5
