Emzáci jsou taky lidi

Emzáci jsou taky lidi

Mám kamaráda, říkejme mu nějak originálně, třeba X. Slibuje několik let vydání takového zajímavého pojednání o vztazích mezi symboly. Slibuje, ale zatím z toho nic nebylo. Když mi milý X před víc než deseti roky důrazně doporučil, abych se naučila anglicky, zle jsem se na něj zamračila. Potom jsem se naučila anglicky. A tak, když nevydal ten zajímavý spis, mu povídám: Okopíruj mi prosím anglickou verzi. Čekala jsem nějaký ten rok, práce i čtení dosti, aktuální to nebylo.

Přišla jsem za ním v únoru a říkám mu: Slibuješ mi dlouho ten originál zajímavého spisu, mohl bys mi jej příští týden donést? Říká na to: Já ti jej donesu.

Příští týden se ptám: Máš pro mne ten originál zajímavého spisu? Nemám, dí na to on, donesu ti jej příště. Dobře, říkám já, připomenu ti to mailem. Před setkáním píšu mailem: nezapomeň mi, prosím, vzít ten originál zajímavého spisu. Dík, Z. Přichází mi rychlá odpověď: Ale musíš mi slíbit, že to nikomu nedáš. Podivuji se v dalším mailu požadavku, ale přislibuji, že nepřeložím, nezveřejním, nedám. Slibuji s lehkým srdcem – text oplývá jazykovými složitostmi a zase tak dobře jsem se anglicky nenaučila. Ale já ti to nedám, přichází vzápětí odpověď. Je to MOJE!

Mám kamaráda, říkejme mu nějak originálně, třeba Y. Potkali jsme se náhodně 20. května. Vyměnili jsme si telefonní čísla, spokojení, že se po letech vidíme, a domluvili si setkání. Zavolala jsem asi za měsíc. Podivil se, že za ním obratem nechci přijet na přehradu. Vskutku jsem nechtěla, měla jsem domluvené jiné schůzky. Nechtěla jsem přijet ani druhý den do jakési kavárny. A proč mi vlastně voláš, povídá Y po chvíli hovoru, ty něco chceš? Tak jsem se ani nepodivila. Druhý den mi říká partner, že viděl náklaďák, který narazil do vývěsního štítu té kavárny. Taky nic k divení. Jen takový synchron.

Mám kamaráda, je takový normální a jmenuje se David. Ptá se mne jednoho večera v hospodě u Bolka: Ty sis nechala udělat teď někdy plastickou operaci? Ano, souhlasím, nechala. Ale ne teď někdy. Už před šesti lety. Slyší to kamarádka, říkejme jí nějak originálně, třeba Z. Vidím, že ji to zarazí, ale nevěnuji tomu pozornost. Setkám se s ní asi za měsíc. Komentuje při zábavě mírně nadneseným hlasem nové fotky paní premiérové Paroubkové: ….když někdo vypadá hnusně, tak mu ani ta plastika nepomůže. Schválně se při tom na mne nedívá. Hm – to máš pravdu, děvče, myslím si s potutelnou škodolibostí. Taky bych za to na tvém místě nevyhazovala peníze. Říkat jí to nebudu, co bych se pletla mezi její čerty.

2005

Visits: 20