Kdo je mág - Zuzana Antares

Zabývat se magií znamená vědomě využívat schopností svých, čili subjektivních, i možností (schopností) situace, čili objektivních tak, aby bylo dosaženo kýženého výsledku. Také je to „věda a umění, kterak způsobit změnu, aby nastala ve shodě s vůlí“, jak prozrazuje Aleister Crowley (blíže o tom například zde). Tím je stanoveno nejen to, co je magie, ale i kdo je mágem, protože definici mága lze z definicí magie snadno odvodit.

Mezi mágy novodobými je však často málo respektována jakákoliv definice magie. Někdo si vymyslí svoji vlastní, jiný nad tím nepřemýšlí, jiný koktá, má-li něco říci. Někdo nemá rád Crowleye a Thelemu. Jiný jej sice rád má, ale vybírá si jen to, co je snadné pochopitelné, líbivé a na povrchu. Z pojednání „Co je magie“ zajímá takového zájemce jen první věta, natož aby si uvědomil, kdo je mágem. V dalším budeme vycházet z uvedeného Crowleyova pojednání, jakož i z dalších myšlenek jeho díla.

Mág je všeobecně vzdělaný člověk. Nejde jenom o potřebu působit formálně (=formou), ale také o dostatečnou základnu všeobecných znalostí, jejíž pomocí bude magie uskutečňována. Kdo není schopen psát pravopisně správně, nemůže uvažovat o kořenech či ohebnosti slov, není schopen porozumět voláním, sestavit rituál atd. Kdo nerozumí fyzikálním zákonitostem, nechápe jejich platnost, případně omezení, ten nemůže soudit na pravidla magie. Jak v pravidlech fyziky, tak v pravidlech magie mu bude chybět kázeň a bude věřit, že pravidla lze stanovovat libovolně nebo že nejsou vůbec žádná.
Mág má všeobecný hermetický přehled. Proti tomuto požadavku může existovat výhrada zvláště mezi těmi, kdož se zabývají různými formami nižší magie od čarodějnictví výše. Pro ně není nutné ani naplnění bodu prvního. Pravá vůle ale má tu nejvyšší podstatu a hodnotu a chce-li ji kdo vědomě rozvíjet a využívat v magickém slova smyslu, musí znát její esenci i skrytou podstatu celého Universa.
Mág zná posvátné jazyky a symboly. Neboť tyto jsou nositeli duchovní historie lidstva a – kdo ví – možná i poselstvím jeho budoucnosti. Prakticky vzato ale nemůže ten, komu není vlastní znalost obého, sestavit fungující rituál, a to ani ten nejjednodušší. Pravda, může pracovat na psychologické a mentální úrovni – ale tím se zase dostáváme k nižším úrovním magie.
Umění stanovit si cíle. Mág musí vědět, co chce. Je pozoruhodné, kolik „mágů“ to neví a nevědí ani o tom, že to neví. Něco jiného říkají a podle jiných měřítek jednají. Kolik jejich činů je vedeno pouhou – pro mága tak přirozenou – potřebou upozornit na sebe, přičemž ale je proklamováno spektrum cílů od nejvyššího dobra po světovládu! Záměnou pořadí cílů je pak těmito často zaměňováno i leccos jiného.
Umění dosáhnout cíl – pracovitost, cílevědomost, vytrvalost. Často ale stačí naplnění předchozího bodu: vědomí cíle je tou nejlepší motivací.
Oddělování podstatného a nepodstatného. Vytvoření priorit souvisí přímo s uměním určit si cíl a dosáhnout jej. Kritéria pro posouzení přicházejících skutečností jako maličkostí se přímo odvozují od stanovených cílů. Kdo se zajímá o zahradnictví, bude ignorovat poznatky z jaderné fyziky. Skutečnost ale často není tak přímočará.
Neulpívání. Hromadění všeho druhu je příjemné a není důvod je odmítat, cítí-li je mág jako odpovídající jeho Pravé Vůli. Ale jmění se nesmí stát náhradním cílem a už vůbec ne neuralgickým bodem. Na počátku jeho magického vývoje může adepta zavádět marnivost, později to může být knihovna zaplněná vzácnými svazky. Všechno jsou to jen předobrazy neschopnosti obětovat dítě, až přijde čas oběti.
Odvaha. Všichni mágové budou jistě s tímto bodem souhlasit, přitom je málokterý odvážný. Není odvaha v provedení rituálu, který vykonaly stovky jeho předchůdců. Kdo ale vykoná nové, průkopnické činy? Kdo prozkoumá hranice Universa a seznámí se s Nejstaršími? Složitější ale může být setkání s obyčejným zrcadlem.
Nezávislost na cizím hodnocení. Kvůli svému „vypadání“ jsou mnozí ochotni udělat ledasco. Magie se pak stává pouhým módním životním stylem, který má napomoci úspěchům u druhého pohlaví nebo jiné formě nápravy pošramoceného sebevědomí. Dobře vypadající mág snadno potom vypadne z role, když se dostane do jiných než zcela profánních podmínek. Pozor! Neplést si nezávislost s úplným odmítáním všeho, co přichází zvenku! I to je forma závislosti, podobně jako závislost na uznání a na pochvalách.
Umění přiznat chybu, nebo nedostatečnost, nebo přehánění. Není důležité nepřehánět, důležité je umět přiznat, že tady nebylo vše úplně podle pravdy. Tím, že mág něco nezná, není o to méně „silný“ – naopak, má kam jít, jeho neznalostí se mu otevřela cesta poznávání. A není chybou dělat chyby, chybou je tvrdit, že to chyba nebyla. Chybou je dokonce i stud za chyby minulé. Typickým způsobem obrany před přiznáním vlastních chyb je projekce, čili vidění vlastních chyb na druhých. Bude-li vás někdo ob- (nebo za-) těžovat sebelítostí, stížnostmi na druhé, na svou situaci, pracovní problémy nebo rodinu, není to mág, i kdyby to o sobě tisíckrát tvrdil. Takový člověk je nejlepší samolepka – sám se přilepí a dokonale drží… dokud jej posloucháte. Magii pěstuje, aby vypadal a z téhož důvodu se nezná ke svým chybám. Jeho zbabělost mu to nedovoluje. Ale kdyby ti druzí pochopili…., to by byl výkon!
Nezaplétat se s májou. Brát vážně realitu je stejný omyl, jako brát vážně sen – a to je stejný omyl jako brát vážně sám sebe. Toto je bod, který shrnuje všechny ostatní, jsoucí před i po něm. Přes naprostou jednoduchost toto dokáží jen mistři.
Oddělení subjektivních pocitů od objektivní reality – to je jedna z cest, kterak se nezaplést s májou. Pocity jsou zdrojem energie, ale nevedou ke správnému hodnocení situace. Objevily se až na nižších úrovních stvoření, kde začaly být nutné pro přežití bytosti. Jejich jediným úkolem je dodání energie, a je lhostejno, zda má tato energie prvotně kladné nebo záporné znaménko – prostě je to energie. Není prozíravé dávat pocitům jiný význam, než zdroj energie. To si mohou dovolit jen pokročilí adepti.
Kritičnost k sobě, k druhým, ke světu. Sem patří hlavně postoj k autoritám, ať je tou autoritou kdokoliv – Crowley, maminka, já sám. Sem patří i umění hodnotit skutečnost. Žádná pravda není absolutní, neboť všichni proroci jsou pravdiví. Každý názor musí být podroben kritické analýze, každý jev a každá myšlenka. Ve chvíli, kdy je mág vydělí, nechť je spojí s jejich vlastním protikladem. Potom/teď uvidí/neuvidí pravdu/nepravdu
Mlčenlivost. Mág nedokazuje svoji sílu. Buďto něco umí a ví to, nebo to neumí a musí to (a sám sebe) stále zkoušet, nejlépe před svědky. Král si může vybrat oděvu dle vůle své: žádná zkouška není jistá: však žebrák bídy své skrýt nemůže. (AL II/58). Chlubivost je odváděním pozornosti, stejně jako každý zbytečný, neúčelný pohyb, jehož povrchní krása zakrývá nepěkné nitro. To, co se staví na odiv, nebudí důvěru.
Pochopení pro druhé. Naučení vyplývá z bodů předchozích. Mág nemá potřebu se povyšovat, protože vysoko je – naopak může mít potřebu sklonit se níže, aby lépe slyšel. Dle tradic vedli mágové lidstvo – nevyspělé a nevědomé lidstvo jim obvykle ani nepoděkovalo nejsouce schopno pochopit, co je to za vedení ani kam je vedeno. Ale kdo zná skryté skutečnosti, ten ví jak má jednat – kdy zasáhnout tvrdě a kdy je na místě laskavost. Bezdůvodná krutost, zbytečné opovržení, povyšování se – ne, takový člověk je nevědomý, ten mágem nebude.
Kdo nedokáže vnést do svých činů vůli, vkládá do nich aspoň smysl. (Nietzsche). Bez komentáře.