Emzáci z naší školy
Zavolal mi jakýsi muž. „Co potřebujete?“ povídá hned potom, co jsem se ohlásila. „Vůbec nic,“ odpovídám mu, „ale třeba se něčeho nedostává vám.“ „Tak to bude omyl,“ říká on a zavěsí. Povídá mi jeden známý: „Zuzano, ty tvoje knihy jsou divné,“ a vrtí odmítavě hlavou. „Třeba to Sedmero věšteckých umění, to je teda věc,“ přisadí si druhý a ohrnuje rtík. Krčím rameny: „Tak povídejte, co se vám nezdálo, hoši!“ Proč by se každému měly líbit moje knihy, že. Třeba budou mít nějaký postřeh nebo nápad – třeba dokonce z vlastní praxe….? myslím si. „Nooo,“ protahuje první, „do čtení jsem se ještě nepustil.“ „Takový knížky já přece nečtu,“ kulí na mne oči druhý kamarád, jako kdybych po něm chtěla rituální sebeoběť. Hmmmm… 🙂 Je to asi tak dva tři roky, co jsem měla zase jednou seznamovací chutě a začala se setkávat s náhodně o nos brnknuvšími neznámými lidmi. Ne ne, žádné…
Techno
Bývala jsem častým hostem na Apokalypse, což byla taneční akce, na níž se hraje styl označovaný jako techno. Techno je nevím proč sporné, nenáviděné, vzbuzuje emoce a podiv, lidé, kterým řeknu, že tam chodím, na mne koukají jako na exota. Ne tak lidé, s nimiž se tam setkám. Ti jsou hodní. Zkusím dát pár informací o tomto a podobných hudebních stylech k obecnému užitku: Pod označením techno se skrývá několik hudebních stylů, které mohou znít velice odlišně. Zvláště laik mezi nimi nerozlišuje a může být překvapen, že se ten rachot od sebe nějak liší. Všechny styly techno mají společné: zvuky nejsou vyluzovány klasickými hudebními nástroji, ale elektronicky: hudba je mixována z gramodesek, na nichž je uložena v podobě rytmických celků, výkřiků, rytmů, tlesků, tluků a dalších kousků z nich DJ mixuje, často živě na místě jako originál tak, že pouští rychleji, pomaleji, přes sebe, dopředu i zpátky. Techno se teoreticky…
O podivnostech naší doby
Napadlo mne sepsat tyto podivnosti – tak pro zajímavost – ve chvíli, kdy jsem společně s kamarádem cosi vařila. Sáhla jsem po oleji, abych měla na čem usmažit cibulku. On povídá: „A olivový nemáš?“ Pitomá móda s olivovým olejem! Na smažení se přece vůbec nehodí! Přesto i v kuchařských návodech najdeme doporučení typu „smažíme na panenském olivovém oleji“. Na co si to hrajeme, že nám nestačí náš řepkový? Na smažení je prokazatelně nejlepší a je pokládaný za nejzdravější; do ostatních pokrmů se dává tradičně slunečnicový. Ale to bychom nebyli free-cool-in. A z jiné strany. Mnoho lidí dnes trpí nožním fetišismem. Nikdy jsem neslyšela o tolika ženách, co si často kupují boty, ač je nevynosí. Dokonce si otevřeně stěžují, že si zase „musela koupit nové boty, protože byly tak úžasné!“ Nutkavé jednání pramení z úzkosti, nutkavé nakupování nevyjímaje. Ale proč zrovna boty? K nohám jako části těla zpravidla nemáme úplně pozitivní…
