Čtyřfázový slunovrat
Motto: Hledám šikovného ďábla, kterému připíšu svou duši. Zn.: Ozvi se. Podivná atmosféra pozdního podzimu jakoby se rozhodla vykrystalizovat ještě před začátkem Saturnálií. Není špatné sledovat událost do minulosti, kolikrát se pak pozorovateli odhalí pozoruhodný řetězec příčin a následků, jehož oka tvoří jak vnitřní děje, tak vnější události i věci zcela nezávislé na člověku, ale přesto působící. A tak je těžko říci, co ještě spadalo pod Slunovrat a co už ne, protože tento rozhodující bod v roce si náležitě vázal pozornost dlouho dopředu. A jestli se do toho čtenář nechce zamotat, zůstaneme u data 22. 12. a nebudeme ani upřesňovat řetězce událostí, ani bod obratu. Oslava začala už večer předtím a pro Slunovrat by skoro nebyla důležitá. Proč taky, že: Jedli, pili, dováděli, dobrou vůli spolu měli… Slavit je přece dobré, když se dílo daří. Není ale dobré, když se někdo ze slavících rozhodne vám celý další den překazit. Z…
Bez Zuzky
Všichni sedí unuděně. Co to s váma, lidi, je? Ovzduší je otrávené – Zuzka s náma nepije. Snad má chřipku? Nebo že by … nohu sobě zlomila? Anebo jí peklo brání by se s náma napila? Vydržme to, kamarádi, 7 dní půl měsíce! Uzdraví se, přijde s flaškou Zuzka – naše stálice! *** Společná hospodská práce několika autorů včetně Zuzky, asi 1983 Views: 211
Krabička
Temný les, na některých místech připomínající hřbitov. Temně zelená přechází do černé až šedivé nezdravé barvy. Skrz husté větvoví se s obtížema prodírá světlo, zarostlá místa jsou protkána pavučinama a cosi je v nich…brr!… cosi nepříjemného. Děsivého. Zpustlé, leckdy dlouho nepoužívané cesty se většinou křižují pravoúhle. Skoro neviditelné průlezy skrz křoví, vyšlapané nikdy neviděnými zvířaty, obcházejí ta nejnepříjemnější místa a tvoří zkratky mezi o něco vlídnějšími místy. Les přiléhá k velkému domu, kde jsme zavření. Na dům navazuje zeď, která má park obkličovat, jež se ale po pár desítkách metrů ztrácí. Do cihel vrůstá spletitá, podivné tvary nabírající a stále neprostupnější divočina, jak se park mění v neproniknutelnou spleť stromů. Tady se chodíme bavit, tady je náš život; a cesty, cestičky, úseky, na nichž svítí sluníčko a zpívají ptáci, stejně jako strašlivá, jakoby z cizího světa vsáklá místa, výhrůžně tichá a nepříjemně páchnoucí kanálem, dobře znám. Do tří odlehlých koutů…
O hadu Svinovači
Procházeli jsme s H, všemi dětmi a několika dalšími lidmi zajímavou krajinou. Okolo obdělaných polí rostl plevel, z kopců se otevíral výhled daleko do kraje, kterému pozdní léto a mírně podmračné počasí dodaly zdání klidu a odluky od civilizace. Přišli jsme jakoby podruhé na místo na kopci, kde stála nelidsky obrovská železná konstrukce, snad základ budoucí továrny. Jí prorůstal stejně nelidsky vysoký štíhlý tovární komín. Byl nový, ale už se z něj kouřilo. Konstrukce napodobovala tvarem obrysy domu a budila dojem starého i nového zároveň. Nosníky zapuštěné do země byly mírně obrostlé bodláčím, stavba ale nebyla ještě hotova. Podivili jsme se tomuto místu a chvíli postáli na mírném návrší, kde se stavba vypínala. Vydali jsme se dál mírně travnatým povrchem a polňačkou, H tlačila kočárek s Bobíkem, děcka dováděly, H manžel něco povídal dalším mužům… Přišli jsme k chladící věži, podobné věžím atomových elektráren. Nikdy jsme nebyli tak blízko. Zprava…
