Rozhovor (Astro 1999)
Zuzana Antares je známá především na Moravě. Není ale zase takovou výjimkou, když se u ní objeví klient z jiného koutu Evropy, často s tlumočnicí v závěsu. Zuzana není totiž jen kartářka, ale nefalšovaná čarodějnice, která k výkladu budoucnosti přidá i dobrou radu, jak se vypořádat s nepřízní osudu. Nejedno zakleté místo už díky jejímu zásahu ztratilo na ponurosti, nejednou se její zásluhou změnila starost v radost. Jak dlouho se zabýváš tarotem?No, ono je zabývat a zabývat. Takové hraní si s kartami mne baví už nespočet roků. První tarot se mně dostal do rukou někdy v roce 1990. Krátce na to jsem jej začala studovat důkladněji. Napomohlo mně především to, že jsem se seznámila i s kabalou a později s esoterickým věděním. (Původně bylo …hlubším esoterním podtextem). Používáš tarot i při své práci s lidmi?Ne příliš. Moje pojetí tarotu stojí na esoterních tradicích a pro nepoučeného člověka je tím pádem…
Rozhovor (Regenerace 2000)
Každý máme jinou výbavu Článek Pavly Hobstové S kartářkou Zuzanou Antares o novém tisíciletí, vodnářských sítích a nesplněných přáních Začalo nové tisíciletí a lidé se ptají, co se změní. Znamená přelom tisíciletí duchovní změnu? Stane se něco hrozného, nebo se budeme mít konečně dobře? Je letošní rok milníkem v historii lidstva? K dramatickým změnám nedojde, jinde mají zase jiný letopočet, nečekají tedy od nové doby nic. Jenže my, lidé v západních civilizacích, se cítíme být středem světa. Ale nové věci se mohou dít jen u nás. Ano. Připouštím, že toto období je výjimečné, ale tato výjimečnost trvá již asi 100 let a ještě dalších 100 let bude. A rok 2000 se k tomu namanul a dnešní události jen trochu energeticky přibarví. To proto, že my, kteří používáme křesťanský letopočet, jsme se upínali k tomu, že za 1000 let něco bude. Tisícovka je křesťanům daná, jako něco zvláštního. Kolem roku tisíc…
Když jsem byla úplně malá
Mezi své první vzpomínky počítám tu, kterak jedu s babičkou v kočárku a pořád ji zlobím. Mám nízký sporťák, jsem přivázaná dětskými kšandami a chvíli chci být na kolenou a koukat dopředu, chvíli na zadku a koukat na babičku. Je teplo, babička má barevné letní šaty. Jedeme po Holasecké ulici, svítí slunko. Ve druhé vzpomínce mi někdo zavazuje boty. Sedím na stoličce před dveřmi do kuchyně, půjdu si hrát na dvůr. Mám na sobě dětské tepláčky – jich se právě vzpomínka týká. Vidím svoje nožky, oblečené do tmavěmodrých tepláčků s bílými tečkami. Tepláčky mají lacl a dole jsou do gumičky. Nedávno jsem našla fotku, kde je mám na sobě, jsou mi tam maximálně dva roky. Vzpomínám, že jsem měla dvoje tyto tepláčky – modré a temně červené. Ještě jeden kus oblečení z dětství mi vystupuje před očima – ale to už bylo později. Na fotkách na oslavu mých pátých narozenin…
