Cykly světa a tajemství života
Co bylo před vznikem našeho vesmíru? Málokdo si dokáže představit ″nic″, ve kterém neexistuje ani čas ani prostor. Dávné tajné nauky nejen tvrdí, ale také přesně popisují ještě cosi, co bylo před tímto ″nic″.
Moderní věda zkoumá hmotné dějiny světa a lidstva. Tajné nauky, které bývaly určeny jen pro vyvolené a zasvěcené, prozkoumávají a popisují magické dějiny světa. Podle nich vládnou historii neobvyklé, na první pohled neviditelné souvislosti, jejichž největší zvláštností je, že se pravidelně cyklicky opakují. Druhou zvláštností je skutečnost, že nepopisují pouze dějiny lidí, ale i dalších bytostí, které se vyvíjely současně s lidmi a byly buď na vyšší nebo nižší vývojové úrovni. Všechny bytosti se vzájemně ovlivňovaly, pomáhaly si nebo překážely podle toho, jaké bylo jejich určení.
Magické dějiny se prolínají s dějinami materiálními, obojí výklad světa si vzájemně nezavazí. Každý přece mapuje jinou oblast. To co je popisováno v dějinách magických, je materiálními popisy zcela ignorováno a naopak – mágové nepokládají za důležité zabývat se podrobnostmi z vývoje hmotného vesmíru a jeho projevů. Přitom ale to, co probíhá na pozadí nám viditelného materiálního vývoje, zanechává ve smysly a přístroji vnímaném světě stopy. Jen někdy jsou nezasvěcení lidé schopni tyto stopy nalézt a rozluštit jejich poselství – především proto, že nevědí ani co mají hledat, ani netuší, že by něco takového hledat měli.
Než se objevil náš vesmír, byl tady jiný a předtím tady byl ještě další a tak donekonečna. Každý ze stvořených vesmírů měl odlišné utváření, zcela nepodobné tomu, které známe dnes a málo podobné všemu co si kdy dokážeme představit. V každém vesmíru byly za vývojově důležité pokládány jiné druhy bytostí. Postupným novým stvořováním světů se matérie více zahušťovala a nabývala podoby, kterou dnes máme okolo sebe. Po každém stvoření vesmír zanikl a vznikl po dlouhém období neexistence znovu, jako když se člověk probudí z osvěžujícího spánku.
Každý stvořený vesmír lze přitom rozdělit do sedmi cyklů. Každý cyklus se uzavírá katastrofou, jakýmsi koncem světa. Návratem existence do nicoty – či bytí do nebytí – svět sbírá síly k nové podobě sebe sama a napravuje chyby, jichž se nerozumné bytosti, což vždy nejsou jen lidé, zatím dopustily. V našem stvořeném vesmíru jsou popsány už tři velké konce světa. Poslední z nich popisují svaté knihy všech možných náboženství jako potopu světa, jiní jej znají jako zkázu Atlantidy. Tehdejší lidé neměli tak úplně naši podobu, svými postoji, touhami a obavami nám ale přece byli blízcí.
Původní obyvatelé země nebyli z masa a kostí v našem slova smyslu, a až po první velké katastrofě povstali znovu jako bytostí mající červenou krev. Jiné bytosti daly lidem vědomí sebe sama a svobody, kterou toto znamená – a tím vznikl pocit moci. Lidské bytosti toto uvědomění přivedlo k dalšímu konci světa, který si sami zničili.
V nově vzniklé Atlantidě se lidé naučili pomocí svých duchovních průvodců vnímat přírodu okolo sebe a působit na ni. Ale další z bytostí dali lidem touhu ovládnout své okolí – a tak zneužili naši dávní předkové přírodních sil a zničili znovu svůj svět.
Až s koncem Atlantidy a uklidněním povětří po potopě vznikl náš svět tak, jak jej známe a člověk v té podobě, tvaru, velikosti a funkčnosti těla, jak vypadá dodnes. Tehdejší lidé měli jinou mysl, jinak uvažovali a něco jiného si uvědomovali. Vnitřní vývoj člověka směřoval k nadvládě rozumu a lineárního vnímání, které známe jako kauzalitu. Lidem se stále více zatemňovala schopnost vnímat jiné než materiální dění a chápat jiné bytosti než jen sebe. Z myslí pomalu vymizeli bohové, andělé, dobří i zlí duchové.
Období poatlantské, v němž žijeme, můžeme zase rozdělit na sedm malých cyklů. V každém cyklu vládne jeden kulturní okruh. Prvním vládnoucím okruhem byla Indie, pak to byla Persie, následovala epocha Chaldejců, Babyloňanů a Egypťanů. Čtvrtým vládcem byl kulturní okruh Řecka a Říma, pátým Germáni. V probíhajících letech se zvyšuje vliv kulturního okruhu Slovanů. Podle vládnoucího kulturního okruhu se přesouvá i politický a společenský vliv. Mezi každým malým vývojovým cyklem je období zmatku, nepokojů a neklidu, který vyvolává přesun sil mezi vládnoucími bytostmi, v našem světě se proto objevují klimatické změny a dochází k pohybu lidí, kteří nevědomky reagují na rozložení sil mezi duchovními vládci.
Život jde dál, a je jedno v jaké podobě.
Views: 2
