Psychoanalýza mne popichovala už před mnoha lety. Freudovy spisy jsem byla zvyklá prolistovat a zakroutit nad nimi hlavou. Připadly mi nesrozumitelné a plné prazvláštních pojmů, tvrzení a podivné hantýrky, které mne odrazovaly. Nakonec jsem se rozhodla kouzlo zlomit a pustila jsem se do jednoho z nejranějších děl – do Výkladu snů.
Kniha se čte špatně, ještě mnohem hůře než můj oblíbený Jung, který je Freudovým žákem. Je poznat, že dílo vzniklo dávno, že je jednou z prvních knih o psychologii. Nejsou zde příliš časté odkazy na literaturu. Nejčastěji se setkáme s odkazy na jiné autory v úvodu knihy, i zde s nimi ale Freud vesměs polemizuje a využívá je jen jako odrazový můstek pro svá další tvrzení. Freudovy teorie jsou jeho osobními konstrukcemi, vycházejícími z jeho osobních podmínek, a z pohledu dnešních nauk – ať víc nebo míň vědeckých, se těžko uchopují. Asi takhle: Budu-li já vykládat o významu např. čtyřky holí a při tom se budu opírat o to, co je na kartě nakresleno, či o to, jaké dojmy to ve mně vyvolává a jaké asociace vzbuzuje, budu konat stejnou práci jako Freud, když vykládá sen. Při vysvětlování několikáté karty vytvořím soubor pravidel, z nichž při výkladu vycházím – a přesně to činí i Sigmund Freud při výkladu snů. Na jednom ani druhém výkladu nebude nic vědeckého a ani jeden z nás nemá větší právo si nárokovat pravdu než všichni ostatní vykladači – akorát že na Freuda si svět už zvykl a jeho teorie se do jisté míry buď osvědčily anebo našly natolik významné odpůrce, že se staly známými. Já na svou proslulost teprve čekám. 🙂
Nutnost sledovat při četbě knihy názory autora, jeho osobní životní souvislosti a především dobové zvyklosti ve společnosti a v sociálních vztazích jsou právě tím, co činí četbu obtížnou.
Výklad snů podle Freuda je dost materiální a mnohdy značně doslovný, což – domnívám se – není obecně známo. Tato asociační doslovnost – nevím jak jinak to nazvat – působí na nováčka krkolomně a nelogicky. Působí jako návštěva cizího osobního světa, cizích představ a cizího obrazu světa, který nelze přesně uchopit. A právě proto se domnívám, že tato osobitost, tato soukromost myšlenek a tato nutnost otevření se je tím, co učinilo psychoanalýzu nejenom známou, ale taky přitažlivou až fascinující. Jenom letmá představa toho počtu vědeckých teorií, které jsou postaveny na následování psychoanalýzy nebo na odporování jejím naukám vyvolává závrať zvlášť ve chvíli, kdy čteme tyto ryze osobní, na hliněných nohách stojící teorie.
Kniha je založena na příkladech snů a jejich rozborů. Sny jsou jak autorovy vlastní, tak jeho přátel a pacientů, tedy především pacientek. Právě z rozborů snů je velmi dobře cítit svázanost tehdejších poměrů, spojení člověka s jeho sociální vrstvou, s jeho původem a pochopitelně především s jeho pohlavím, které bylo zcela určující – tak určující, že si to dnes nedovedeme představit. Kromě seznamu oněch legračních freudiánských symbolů (dlouhé předměty jsou mužským údem, nádoby a krabice ženským pohlavím; viz např. str. 215: Hladké stěny jsou muži…, prostřené stoly jsou ženy… Kravata je symbolem pyje.), z nichž si generace lidí činí vtípky, se čtenář dozví i jiné zprávy. Jak sen vzniká, proč má právě takový tvar, proč a jak se liší od obvyklého myšlení a co je toho příčinou. Už z těchto poznatků jsou odvozována pravidla pro výklad, která jsou pak rozepisována podrobněji především na pozadí příkladů.
Podle Freuda je sen “plnoprávným psychickým úkonem, jehož hybnou silou je splnění přání”. Sen není odpadem, nesmyslem, jak tvrdily studie předcházející přítomnému Freudovu Výkladu snů. Za každým snem je tedy třeba hledat, jaké přání se v něm plní. Přání často obsahem neodpovídá snovému příběhu. Přání je zastřeno vlivem psychické cenzury, která způsobuje zkreslení. Další zkreslení se objevuje zhuštěním děje a nutností podat myšlenky snu obrazem, tj. smyslově. Většina přání má sexuální podtext, což je pochopitelné tvrzení, protože na konci 19. století potlačená sexualita vládla nevědomí osobním i kolektivním. Aby vznikl sen a přání bylo splněno, je třeba psychické energie, která by se pro obyčejné každodenní přání nenašla – proto se každé přání spojuje s přáním infantilním, které je mu asociačně blízko. Infantilní přání jsou vytěsněnými tužbami v rozporu s vědomím (egem) a proto jsou obsazena velkým množstvím energie – a co je víc obsazeno energií, než přání sexuální? Ve výkladu se ještě objevuje pojetí snu jako aparátu pro udržení spánku nebo vysvětlení snu jako odpovědi na dění v těle.
Když si na styl psaní čtenář zvykne, je četba lehčí. Autor vše poctivě vysvětluje, používá srozumitelných pojmů a ke konci knihy, po přivyknutí jeho logice a stylu, jsem byla potěšena tím, kterak pronikám do jiného, mně doposud cizího pojetí duševní činnosti.
Je dobré si připomenout, že všechna pozdější pojetí výkladu snů, z nichž nejznámější je Jungovo, a na ně navazující i další školy, např. Hillman nebo psychosomatické pojetí, vycházejí tak či onak z Freuda, rozvíjejí jeho myšlenky, odporují mu nebo je popírají. Seznámením s tímto textem se tak dostanete na úplný počátek výkladů snů jinými metodami, než pomocí lidového snáře.
Knížku, která nedávno vyšla ve druhém vydání, tedy mohu doporučit: nenechejte se odradit relativní těžkopádností psychoanalytických pojmů a zkuste to s Výkladem snů.
Výklad snů, Sigmund Freud, Naše vojsko, Praha 2021
Views: 51
