O slunečním vlku, nebeském ohni v zemi a krutém Apollónovi
Co víme o vlcích – trochu z jiného pohledu Etymologicky si povšimněme, že Lykos je řecky vlk a lyké opět řecky světlo, z čehož pochází latinské lux, světlo. Vlk má žluté oči, proto v sobě má Slunce. Proto také vidí ve tmě. Slunce se z něj proto rodí, on je jeho obalem. To připomíná starobylou legendu a Luciferovi, andělu, který byl bohu nejmilejší, ale protože si pro svou krásu (!) uvědomil sám sebe, byl vyhozen z ráje. A padal a padal a padal, a čím dál byl od boha, tím byl temnější, protože boží jiskra v jeho bytosti ztrácela zdroj. Až nakonec dopadl a zbyla v něm jen malá jiskérka, jenom takové sluníčko, obalené temným tělem. Toto je základ všeho okultního, alchymie, hermetismu, vyšší magie. Podobně mohou hovořit i stély, ukrývající údajné hroby nebo posvátná místa slunečních hrdinů nebo bohů – Osirida, Baccha, Herkula a jiných. Tyto stély jsou pomníky…
Dagon
Dagon v Lovecraftově díle Lovecraft jej ponejprv popisuje v povídce Dagon z roku 1917. Zde je vzpomínán jako rybí bůh z filištínských legend. V pozdější povídce Stíny nad Innsmouthem (1931) popisuje tentýž autor Esoterický řád Dagonův, který je spojen s Nezbadatelnými, což jsou obojživelní, žábám podobní, rybí kreatury vysokého věku i inteligence. Otec Dagon je prapředkem těchto bytostí, o nichž se říká, že „jednoho dne, pokud nezapomenou, povstanou proti kmeni Velkého Cthulhu. Roli Cthulhu v tzv. Cthulhu-mýtech vysvětluje August Derleth v Lovci na prahu (1945): Vodní bytost Cthulhu je mocnější než Dagon, který společně se svými Nezbadatelnými slouží Cthulhu. Přesto někteří Lovecraftovi žáci a další nadšenci, např. Robert M. Price a Will Murray, rozpoznali v rané podobě Dagona předchůdce pozdější podoby Cthulhu. Price věří, že Dagona je kamarádské a přijatelné pojmenování, přejaté ze Starého zákona, které má skrýt tajné uctívače neznámého Cthulhu. Uctívání Dagona bylo často vzpomínáno v pokleslé formě…
Hvězdy ukazují králům cestu
„Vždy zahalená řeč symbolů může uchránit před nejhorším omylem, kterým by bylo odhalení definitivního a konečného smyslu věcí a jsoucen. Neboť nikdo se nemýlí tolik, jako ten, kdo zná všechny odpovědi, leda snad ten, který zná jedinou.“ Knížky od Malvernu jsou do značné míry zárukou čtenářova potěšení. Stačí si vybrat z širokého záběru nakladatelství svoje téma buď filosofické, spirituální tradice, lingvistické, mezioborové, antropologické či mystické. Knihy jsou pěkné vizuálně i řemeslně, jsou dobře přeložené a s obstojnou korekturou. Nejinak je tomu u dnešní knížky Věda o symbolech. Je dobré, že vycházejí taková díla, a ještě lepší je, že je někdo píše. O vědě, zvané obecná symbolika jistě mnoho lidí netuší, že existuje; a vysvětlení, co je to symbol, bychom asi obtížně hledali – a stejně bychom jich našli několik zcela rozdílných. René Alleau jde na symbol systematicky. Nejdříve se dozvídáme, kde se vzalo slovo symbol, přesněji: dozvídáme se různé definice symbolu,…
