Anabáze s Phyllis Dorothy Jamesovou
Moje nejoblíbenější autorka detektivní prózy napsala víc než dvacet románů, z toho je jich 14 s dobře známým inspektorem, později komanderem, Dalglishem. Právě tyto knihy mne kdysi přivedly k četbě detektivní literatury a k fandění klasické románové detektivce, což je žánr dnes ne právě obvyklý; teď dominují kriminální krváky s bídně propracovanými postavami a se zápletkou, která sice svědčí o divoké fantazii autora, ale s logikou je mnohdy na štíru. Dnešní pátrač – už ne přemýšlející, kombinující detektiv – musí být nepřizpůsobivý, v konfliktu s morálkou běžných lidí, ne vybraných mravů, musí protestovat proti režimu, zastávanému v knize obvykle šéfem nebo kriminálním odborem, musí být pokud možno alkoholik a musí mít štěstí, aby zápletku rozluštil – například najednou potká nečekaného svědka, ze záhonu trčí prst anebo mu dá v alkoholovém opojení někdo po hubě – a on je to pachatel! Škvorecký a jeho pravidla detektivního příběhu jsou ignorována, což nepřipisuji…
Hvězdy ukazují králům cestu
„Vždy zahalená řeč symbolů může uchránit před nejhorším omylem, kterým by bylo odhalení definitivního a konečného smyslu věcí a jsoucen. Neboť nikdo se nemýlí tolik, jako ten, kdo zná všechny odpovědi, leda snad ten, který zná jedinou.“ Knížky od Malvernu jsou do značné míry zárukou čtenářova potěšení. Stačí si vybrat z širokého záběru nakladatelství svoje téma buď filosofické, spirituální tradice, lingvistické, mezioborové, antropologické či mystické. Knihy jsou pěkné vizuálně i řemeslně, jsou dobře přeložené a s obstojnou korekturou. Nejinak je tomu u dnešní knížky Věda o symbolech. Je dobré, že vycházejí taková díla, a ještě lepší je, že je někdo píše. O vědě, zvané obecná symbolika jistě mnoho lidí netuší, že existuje; a vysvětlení, co je to symbol, bychom asi obtížně hledali – a stejně bychom jich našli několik zcela rozdílných. René Alleau jde na symbol systematicky. Nejdříve se dozvídáme, kde se vzalo slovo symbol, přesněji: dozvídáme se různé definice symbolu,…
Mystérium existuje pouze na úrovni nesdělitelné, intuitivní zkušenosti
Tajné společnosti – přitažlivé téma, bohužel často zpracované spíše líbivě než skutečně zajímavě. René Alleau má však dobrou pověst, proto jsem si od jeho u nás nově vycházejícího spisku slibovala hlavně a především další střípky do historického obrazu iniciací, který jsem si vytvořila. „Současný lidský život je rozptylováním člověka, rozptýlením v čase, prostoru, touze, vědění a činnosti. Moderní lidství je rozptýlené lidství do množství úlomků a samostatných logických světů, které spolu vzájemně nekomunikují. Každé rozptýlení zmenšuje vědomí. Současné lidství ztrácí skutečné vědomí, a to je nebezpečnější, než atomová hrozba.“ To je citát ze závěru knížky, jejíž úvod a první kapitolu jsem pročítala s narůstající nedůvěrou. V úvodu knihy mne překvapilo, že bude pojednáno jen o některých tajných společnostech. Těšila jsem se z anotace na obecnější závěry. A prvá kapitola, nadepsaná Primitivní společnosti – ta jako kdyby z pera vypadla některému z moderních antroposofů, kteří tak rádi píšou o vzdálených, pro…
Tajemné síly psyché v našem těle
Jakožto analytik-amatér mám k neanalytickým formám psychoterapie nedůvěru. Připadají mi zjednodušující a mnohdy degradující člověka na prostou, jednoduše oblbnutelnou bytost. Nesympatické mi jsou směry, vycházející z behaviorání psychologie, ale ani abreaktivním školám nejsem nakloněna. V nedávné minulosti se jejich význam přeceňoval – holotropní dýchání, arteterapie, regrese nebo rodinné konstelace patřily k všespasitelným metodám, které promění a on bude na ten šup někým jiným, lepším. Že je to úplná blbost, se snadno přesvědčíte. Stačí potkat pár takto očištěných lidí, kteří zadusali minulost, prožitky a emoce hluboko do oblasti osobního stínu, a stali se usmívajícími, vždy pozitivně naladěnými, ale také netolerantními, hostilními a sebestřednými. Terapeutickou práci s tělem jsem řadila právě mezi abreaktivní techniky. Sice jsem si přečetla nepřekonatelnou Funkci orgasmu Wilhelma Reicha, popsaná metoda ale jednak zní velmi exoticky a jednak se skutečně dá řadit mezi metody abreaktivní. Wilhelm Reich (24. 3. 1897 – 3. 11. 1957) byl žákem Sigmunda Freuda.…
Mám to a je to moje
Už několik let proudí naším knihkupectvím knihy Zdeňky Jordánové jedna za druhou. Uvědomila jsem si, že krom letmého nahlédnutí jsem ještě ani jednu nečetla, a protože unylé období počínajícího deštivého podzima krade sílu ve velkém, jistě mi trocha motivační literatury neuškodí – ač ji jinak nepříliš čtu.„…téma vlastnictví zatím nelze překonat, neboť má… zásadní význam. je totiž projevem účasti na správě této planety, … a naším projevením ve hmotě“) Knihy Zdeňky Jordánové lze jednoznačně zařadit právě do kategorie motivační literatury. Jsou to dílka menšího formátu jak do počtu stránek, velikosti a tloušťky, tak i do šíře záběru. Autorka se v jedné knize striktně drží stanoveného tématu – ať se jedná o hledání osobního cíle, o spojení mezi řízením auta a řízením vlastního života, o obraz, který se na nás odráží v našich dětech anebo – jako v této knížečce – o naši finanční situaci. Knihy tím získávají na údernosti a…
