Dagon
Dagon v Lovecraftově díle Lovecraft jej ponejprv popisuje v povídce Dagon z roku 1917. Zde je vzpomínán jako rybí bůh z filištínských legend. V pozdější povídce Stíny nad Innsmouthem (1931) popisuje tentýž autor Esoterický řád Dagonův, který je spojen s Nezbadatelnými, což jsou obojživelní, žábám podobní, rybí kreatury vysokého věku i inteligence. Otec Dagon je prapředkem těchto bytostí, o nichž se říká, že „jednoho dne, pokud nezapomenou, povstanou proti kmeni Velkého Cthulhu. Roli Cthulhu v tzv. Cthulhu-mýtech vysvětluje August Derleth v Lovci na prahu (1945): Vodní bytost Cthulhu je mocnější než Dagon, který společně se svými Nezbadatelnými slouží Cthulhu. Přesto někteří Lovecraftovi žáci a další nadšenci, např. Robert M. Price a Will Murray, rozpoznali v rané podobě Dagona předchůdce pozdější podoby Cthulhu. Price věří, že Dagona je kamarádské a přijatelné pojmenování, přejaté ze Starého zákona, které má skrýt tajné uctívače neznámého Cthulhu. Uctívání Dagona bylo často vzpomínáno v pokleslé formě…
Anabáze s Phyllis Dorothy Jamesovou
Moje nejoblíbenější autorka detektivní prózy napsala víc než dvacet románů, z toho je jich 14 s dobře známým inspektorem, později komanderem, Dalglishem. Právě tyto knihy mne kdysi přivedly k četbě detektivní literatury a k fandění klasické románové detektivce, což je žánr dnes ne právě obvyklý; teď dominují kriminální krváky s bídně propracovanými postavami a se zápletkou, která sice svědčí o divoké fantazii autora, ale s logikou je mnohdy na štíru. Dnešní pátrač – už ne přemýšlející, kombinující detektiv – musí být nepřizpůsobivý, v konfliktu s morálkou běžných lidí, ne vybraných mravů, musí protestovat proti režimu, zastávanému v knize obvykle šéfem nebo kriminálním odborem, musí být pokud možno alkoholik a musí mít štěstí, aby zápletku rozluštil – například najednou potká nečekaného svědka, ze záhonu trčí prst anebo mu dá v alkoholovém opojení někdo po hubě – a on je to pachatel! Škvorecký a jeho pravidla detektivního příběhu jsou ignorována, což nepřipisuji…
Můj první rituál
Je to už hromada let. Magii jsem tenkrát vůbec nerozuměla, psychologický um mi byl nejmíň z 95% taky ještě cizí. Nejmíň rok jsem bydlela ve vyhlášeném brněnském kéru, teď by se řeklo sqatt, s několika dalšími přáteli; lidí všude plno, veselo a živo od rána do rána. A zjara nás nenadále vyhodili. Neměli jsme kam jít. Bydlela jsem částečně jak kde, částečně zpátky u rodičů. Moje dny zešedly, najednou bylo všude prázdno. Pár týdnů po našem neslavném konci mne napadlo vykonat magický rituál. Jeho účel mělo být povolání pomocného ducha, který by mi bezkrevný až smutný život učinili veselejší. Ač jsem o magických naukách neměla sebemenší povědomí, vytvořila jsem si rituál logicky správně, se začleněním čtyř světových stran a čtyř živlů a se závěrečnou evokací jako bodem uprostřed. A rituál se zdařil. Hned ten večer jsem měla zcela nezvyklé vize. Začala jsem slyšet praskání, kroky, v rozích bylo tušit stíny…
Úvod do esoteriky I.
Cykly světa a tajemství života Co bylo před vznikem našeho vesmíru? Málokdo si dokáže představit ″nic″, ve kterém neexistuje ani čas ani prostor. Dávné tajné nauky nejen tvrdí, ale také přesně popisují ještě cosi, co bylo před tímto ″nic″. Moderní věda zkoumá hmotné dějiny světa a lidstva. Tajné nauky, které bývaly určeny jen pro vyvolené a zasvěcené, prozkoumávají a popisují magické dějiny světa. Podle nich vládnou historii neobvyklé, na první pohled neviditelné souvislosti, jejichž největší zvláštností je, že se pravidelně cyklicky opakují. Druhou zvláštností je skutečnost, že nepopisují pouze dějiny lidí, ale i dalších bytostí, které se vyvíjely současně s lidmi a byly buď na vyšší nebo nižší vývojové úrovni. Všechny bytosti se vzájemně ovlivňovaly, pomáhaly si nebo překážely podle toho, jaké bylo jejich určení. Magické dějiny se prolínají s dějinami materiálními, obojí výklad světa si vzájemně nezavazí. Každý přece mapuje jinou oblast. To co je popisováno v dějinách magických,…
Hvězdy ukazují králům cestu
„Vždy zahalená řeč symbolů může uchránit před nejhorším omylem, kterým by bylo odhalení definitivního a konečného smyslu věcí a jsoucen. Neboť nikdo se nemýlí tolik, jako ten, kdo zná všechny odpovědi, leda snad ten, který zná jedinou.“ Knížky od Malvernu jsou do značné míry zárukou čtenářova potěšení. Stačí si vybrat z širokého záběru nakladatelství svoje téma buď filosofické, spirituální tradice, lingvistické, mezioborové, antropologické či mystické. Knihy jsou pěkné vizuálně i řemeslně, jsou dobře přeložené a s obstojnou korekturou. Nejinak je tomu u dnešní knížky Věda o symbolech. Je dobré, že vycházejí taková díla, a ještě lepší je, že je někdo píše. O vědě, zvané obecná symbolika jistě mnoho lidí netuší, že existuje; a vysvětlení, co je to symbol, bychom asi obtížně hledali – a stejně bychom jich našli několik zcela rozdílných. René Alleau jde na symbol systematicky. Nejdříve se dozvídáme, kde se vzalo slovo symbol, přesněji: dozvídáme se různé definice symbolu,…
Kdo je mág
Zabývat se magií znamená vědomě využívat schopností svých, čili subjektivních, i možností (schopností) situace, čili objektivních tak, aby bylo dosaženo kýženého výsledku. Také je to „věda a umění, kterak způsobit změnu, aby nastala ve shodě s vůlí“, jak prozrazuje Aleister Crowley (blíže o tom například zde). Tím je stanoveno nejen to, co je magie, ale i kdo je mágem, protože definici mága lze z definicí magie snadno odvodit. Mezi mágy novodobými je však často málo respektována jakákoliv definice magie. Někdo si vymyslí svoji vlastní, jiný nad tím nepřemýšlí, jiný koktá, má-li něco říci. Někdo nemá rád Crowleye a Thelemu. Jiný jej sice rád má, ale vybírá si jen to, co je snadné pochopitelné, líbivé a na povrchu. Z pojednání „Co je magie“ zajímá takového zájemce jen první věta, natož aby si uvědomil, kdo je mágem. V dalším budeme vycházet z uvedeného Crowleyova pojednání, jakož i z dalších myšlenek jeho díla. Mág je všeobecně vzdělaný člověk. Nejde…
Naučení o magických kruzích
Magický kruh je východiskem pro rituál. I kdybychom o magii nevěděli nic víc, než nám nabízí produkce americké kinematografie, stoupneme si podvědomě při obřadu do kruhu, když je nás víc, anebo si místo obejdeme, pokud jsme sami; možná z potřeby před obřadem obejít obzor? Nad magickým kruhem se často nepřemýšlí, patří k rituálu jaksi automaticky. Kdo tvoří kruh vědomě, má obvykle svůj zaběhnutý způsob a nad dalšími možnostmi nepřemýšlí – není proč srovnávat. Což je škoda, protože když se sejde víc názorů, vyplynou zajímavé výsledky. Konkrétně tyto výsledky vyplynuly před pár dny okolo rozbitého stolu: Mágové mají dva druhy kruhu. Buď jím vyznačují prostor, posvátný pro obřad. Z takového kruhu se nesmí odcházet. Kruh buď ryjí do země, jsou-li venku, nebo kreslí na podlahu. Také jej mohou vyznačit šňůrou nebo provazem. Složitější, charaktery označené a propracované kruhy bývají předkresleny na plachtě. Kruh slouží jako hranice. Za čáru kruhu nesmí nic…
Mystérium existuje pouze na úrovni nesdělitelné, intuitivní zkušenosti
Tajné společnosti – přitažlivé téma, bohužel často zpracované spíše líbivě než skutečně zajímavě. René Alleau má však dobrou pověst, proto jsem si od jeho u nás nově vycházejícího spisku slibovala hlavně a především další střípky do historického obrazu iniciací, který jsem si vytvořila. „Současný lidský život je rozptylováním člověka, rozptýlením v čase, prostoru, touze, vědění a činnosti. Moderní lidství je rozptýlené lidství do množství úlomků a samostatných logických světů, které spolu vzájemně nekomunikují. Každé rozptýlení zmenšuje vědomí. Současné lidství ztrácí skutečné vědomí, a to je nebezpečnější, než atomová hrozba.“ To je citát ze závěru knížky, jejíž úvod a první kapitolu jsem pročítala s narůstající nedůvěrou. V úvodu knihy mne překvapilo, že bude pojednáno jen o některých tajných společnostech. Těšila jsem se z anotace na obecnější závěry. A prvá kapitola, nadepsaná Primitivní společnosti – ta jako kdyby z pera vypadla některému z moderních antroposofů, kteří tak rádi píšou o vzdálených, pro…
Pátrání po silových zvířatech
Ne že bych zase pátrala až tak usilovně, ale člověk má všelijaké nápady, jak tak kolem něj ty roky zrádně běží, že. Kočka Pokus o silové zvíře, tehdy jsem o jejich existenci věděla jenom z pohádek a beletrie, jiné prameny nebyly. Kočka je ženská, sexuální, mazlivá, ale nepodrobí se. Chci tedy být jako kočka, mít vlastnosti kočky. Kočky jsem si pořídila a žila s nimi. Pokoušela jsem se přímo vcítit do jejich těl i do kočičích duší. Spojení s kočkou jsem si představovala jako nápodobu tohoto zvířete, občas problesklo vcítění: Máš svobodu, kočko, držíš se domu, ale v rámci domu umíš být nepolapitelná. Jsi živa z atmosféry příbytku, který je tvým domovem, jsi v něm všude a nikde. Had Hada jsem měla jako silové zvíře dlouhé roky. Ještě dnes mi má had co říci, ač původní propojení zmizelo. S tímto a s každým dalším zvířetem jsem se spojovala pomocí meditace,…
Jací by měli být: astrolog, kartářka, léčitel
Podstatou umění výkladu karet, horoskopů, numerologie nebo jakéhokoli poradenství je 1. vcítění do druhého člověka. K tomu potřebuje vykladač jednak znát něco o lidech, což může být trošku problém, pokud nemá vrozený vnitřní cit anebo není starší než 40 let. S vyšším věkem přichází umění empatie u zhruba poloviny lidí přirozeně na základě zkušeností. Daleko důležitějším uměním při výkladech a při poradenství obecně je 2. schopnost odfiltrovat vlastní osobnost, zbavit se předsudků, být nezaujatí, neutrální, zbavit se pýchy a potřeby s druhými manipulovat, kterou v sobě přirozeně má každý člověk, ať už si to uvědomuje nebo ne, ať už si to připustí nebo ne. K tomu, aby se poradci toto vše podařilo, se potřebuje vyznat sám v sobě a na sobě pracovat. Možná se sami vykládáním karet, horoskopů nebo léčitelstvím zabýváte, možná jste laik, avšak chcete někoho navštívit a nevíte, pro koho se rozhodnout. Následujících pár bodů je určeno hlavně…
