Můj první okultní zážitek
Měla bych spíše mluvit o prvním zážitku, o němž jsem si uvědomila, že je okultní; že je zvláštní a že stojí mimo hranice obvyklé lidské zkušenosti. Různých pocitů a vnuknutí jsem mívala dosti už v dřívější době, protože jsem byla snivé děcko, věřící v cosi vyššího a v dramatických okamžicích puberty přísahající na dodržování idealistických předsevzetí, které, mimochodem, dodnes opravdu dodržuji. Nikdy dřív mě ale nenapadlo, že se děje něco zvláštního. Už dříve jsem nejedenkrát psala i vyprávěla, že jsem měla velmi přísné rodiče. Ti si přáli, abych naplnila jejich neuskutečněné životní cíle a pro tyto jejich cíle jsem byla vedena, mnohdy spíše cvičena. Co si pamatuji, bouřila jsem se proti omezování osobní svobody, a nejen proti němu, a nátlaku jsem se odmítala podrobit. Příběh, který dnes chci říci, začal když mi kamarád, který mě rád něčím obdarovával, koupil k 18. narozeninám spací pytel. Takový obyčejný, zvaný dekáč. Přešla zima,…
10 nejčastějších mýtů o pravé vůli
1) Pravá vůle je nalezena v určitém okamžiku. Prvním mýtem je, že Pravá vůle je objevena během konkrétní události,v určitém bodě dění. To znamená, že neznáte svou Vůli, ale v budoucnu byste ji mohli, jakmile budete mít nějaký druh vhledu nebo zkušenosti, náhle poznat. Naproti tomu Crowley nás informuje, že „vůle je pouze dynamickým aspektem já…“ ( Liber II). V tomto smyslu je Vůle jednoduše vyjádřením naší Přirozenosti. Jakkoli špatně nebo neúplně, naše přirozenost nemůže nebýt nějakým způsobem vyjádřena, což znamená: Vždy do určité míry plníme svou Vůli, ale také bychom vždy mohli dělat trochu „lépe“ ve smyslu konat plněji a s větším vědomím. I když se nám podaří náhlé nebo život měnící pochopení podstaty naší Vůle, neznamená to, že toto pochopení nemusí být v budoucnu změněno nebo revidováno. 2) Pravá vůle je něco, co najdeme až ve vzdálené budoucnosti. S prvním mýtem souvisí představa, že Pravá vůle se nenachází…
Tajemné síly psyché v našem těle
Jakožto analytik-amatér mám k neanalytickým formám psychoterapie nedůvěru. Připadají mi zjednodušující a mnohdy degradující člověka na prostou, jednoduše oblbnutelnou bytost. Nesympatické mi jsou směry, vycházející z behaviorání psychologie, ale ani abreaktivním školám nejsem nakloněna. V nedávné minulosti se jejich význam přeceňoval – holotropní dýchání, arteterapie, regrese nebo rodinné konstelace patřily k všespasitelným metodám, které promění a on bude na ten šup někým jiným, lepším. Že je to úplná blbost, se snadno přesvědčíte. Stačí potkat pár takto očištěných lidí, kteří zadusali minulost, prožitky a emoce hluboko do oblasti osobního stínu, a stali se usmívajícími, vždy pozitivně naladěnými, ale také netolerantními, hostilními a sebestřednými. Terapeutickou práci s tělem jsem řadila právě mezi abreaktivní techniky. Sice jsem si přečetla nepřekonatelnou Funkci orgasmu Wilhelma Reicha, popsaná metoda ale jednak zní velmi exoticky a jednak se skutečně dá řadit mezi metody abreaktivní. Wilhelm Reich (24. 3. 1897 – 3. 11. 1957) byl žákem Sigmunda Freuda.…
Když jsem byla úplně malá
Mezi své první vzpomínky počítám tu, kterak jedu s babičkou v kočárku a pořád ji zlobím. Mám nízký sporťák, jsem přivázaná dětskými kšandami a chvíli chci být na kolenou a koukat dopředu, chvíli na zadku a koukat na babičku. Je teplo, babička má barevné letní šaty. Jedeme po Holasecké ulici, svítí slunko. Ve druhé vzpomínce mi někdo zavazuje boty. Sedím na stoličce před dveřmi do kuchyně, půjdu si hrát na dvůr. Mám na sobě dětské tepláčky – jich se právě vzpomínka týká. Vidím svoje nožky, oblečené do tmavěmodrých tepláčků s bílými tečkami. Tepláčky mají lacl a dole jsou do gumičky. Nedávno jsem našla fotku, kde je mám na sobě, jsou mi tam maximálně dva roky. Vzpomínám, že jsem měla dvoje tyto tepláčky – modré a temně červené. Ještě jeden kus oblečení z dětství mi vystupuje před očima – ale to už bylo později. Na fotkách na oslavu mých pátých narozenin…
Mám to a je to moje
Už několik let proudí naším knihkupectvím knihy Zdeňky Jordánové jedna za druhou. Uvědomila jsem si, že krom letmého nahlédnutí jsem ještě ani jednu nečetla, a protože unylé období počínajícího deštivého podzima krade sílu ve velkém, jistě mi trocha motivační literatury neuškodí – ač ji jinak nepříliš čtu.„…téma vlastnictví zatím nelze překonat, neboť má… zásadní význam. je totiž projevem účasti na správě této planety, … a naším projevením ve hmotě“) Knihy Zdeňky Jordánové lze jednoznačně zařadit právě do kategorie motivační literatury. Jsou to dílka menšího formátu jak do počtu stránek, velikosti a tloušťky, tak i do šíře záběru. Autorka se v jedné knize striktně drží stanoveného tématu – ať se jedná o hledání osobního cíle, o spojení mezi řízením auta a řízením vlastního života, o obraz, který se na nás odráží v našich dětech anebo – jako v této knížečce – o naši finanční situaci. Knihy tím získávají na údernosti a…
Počátek analytických směrů psychologie
Psychoanalýza mne popichovala už před mnoha lety. Freudovy spisy jsem byla zvyklá prolistovat a zakroutit nad nimi hlavou. Připadly mi nesrozumitelné a plné prazvláštních pojmů, tvrzení a podivné hantýrky, které mne odrazovaly. Nakonec jsem se rozhodla kouzlo zlomit a pustila jsem se do jednoho z nejranějších děl – do Výkladu snů. Kniha se čte špatně, ještě mnohem hůře než můj oblíbený Jung, který je Freudovým žákem. Je poznat, že dílo vzniklo dávno, že je jednou z prvních knih o psychologii. Nejsou zde příliš časté odkazy na literaturu. Nejčastěji se setkáme s odkazy na jiné autory v úvodu knihy, i zde s nimi ale Freud vesměs polemizuje a využívá je jen jako odrazový můstek pro svá další tvrzení. Freudovy teorie jsou jeho osobními konstrukcemi, vycházejícími z jeho osobních podmínek, a z pohledu dnešních nauk – ať víc nebo míň vědeckých, se těžko uchopují. Asi takhle: Budu-li já vykládat o významu např.…
Stručné shrnutí základních osmi typů osobnosti
Podle C. G. Junga Kdo si chcete připomenout Junga a zařadit sebe sama nebo své blízké, tady je stručný návod. Chcete-li si otestovat, kam patříte a co jste za typ, použijte test mbti, např. tu http://spt.skeletus.com nebo tu mypersonality.info. V testu se dozvíte typ a v Jungovi (Výbor z díla I.) si můžete přečíst charakteristiku vašeho typu, kterou uvádím ve velmi krácené podobě – tzv. pro lenochy. Nevědomí plní kompenzační úlohu vůči vědomí, jak silně je zastoupená funkce ve V, tak silně se v NV projevuje funkce protilehlá. Lidsky řečeno je to nakonec pěkný guláš. V dalším shrnuji spíše vědomé projevy, pro kompletní výklad raději otevřete toho Junga. Extroverti Extrovert váže vědomí na objekt, nevědomí je vázáno na subjekt, a proto se jeví egocentrické. libido proudí z osobnosti ven. Extrovertní myšlení – podřízení objektivním faktům nebo objektivním idejím. Dogmaticky strnulý, kritický, někdy tyranizující. Nedělá výjimky. Typ vědce. Pokládá se za typičtější pro…
Psychoterapeutický vtip
Vítězoslavný výkřik narcisty v terapii: Vy jste mne, pane doktore, vůbec nepochopil! (Podle Jana Sterna). Views: 39
Emzáci jsou taky lidi
Mám kamaráda, říkejme mu nějak originálně, třeba X. Slibuje několik let vydání takového zajímavého pojednání o vztazích mezi symboly. Slibuje, ale zatím z toho nic nebylo. Když mi milý X před víc než deseti roky důrazně doporučil, abych se naučila anglicky, zle jsem se na něj zamračila. Potom jsem se naučila anglicky. A tak, když nevydal ten zajímavý spis, mu povídám: Okopíruj mi prosím anglickou verzi. Čekala jsem nějaký ten rok, práce i čtení dosti, aktuální to nebylo. Přišla jsem za ním v únoru a říkám mu: Slibuješ mi dlouho ten originál zajímavého spisu, mohl bys mi jej příští týden donést? Říká na to: Já ti jej donesu. Příští týden se ptám: Máš pro mne ten originál zajímavého spisu? Nemám, dí na to on, donesu ti jej příště. Dobře, říkám já, připomenu ti to mailem. Před setkáním píšu mailem: nezapomeň mi, prosím, vzít ten originál zajímavého spisu. Dík, Z. Přichází…
Být jako emzák…
Mám kamaráda, říkejme mu nějak originálně, třeba Q. Je to mladý, perspektivní mužík se sklony k přehánění. Často je tím zábavný, ale nutně ne vždy. Je příjemné poslechnout si příhodu, vtipnou a s jednoznačnou pointou, z jeho života. Méně příjemné je slyšet tuto příhodu každý večer. Přátelské špičkování může zpestřit den – nesmí ale přejít v rádobyvtipné navážení se a následné vítězné rozhlížení se po ostatních s výrazem? To jsem chytrej, co? Nejhorší bylo, když jsem Q při podobné příležitosti pověděla, že svou třeskutou potřebou působit jako Mistr kazí zábavu, za niž jsme se ten večer vydali. Velice jej urazilo, že se chceme bavit i mezi sebou, nejen poslouchat jeho vynikající vtipy. Pěkně nám to všem spočítal, a to doslova. Se svým kamarádem malé Q zaplatili jenom půlku dost vysoké útraty a utekli z hospody. Od té doby se k nám neznají. Dokonce i vypůjčená cédéčka Q zdlouhavě vrací prostřednictvím…
